víkend s Vetřelcem

V rámci drobných oprav Finových cajků (zašívánky apod.) jsem si stáhla kompletní sérii Vetřelce. Z čiré sentimentality, protože v dobách mého dětství byl Vetřelec opravdu pojmem. V mém případě dokonce dvojím, protože můj první zahraniční film viděný na videu byli Vetřelci, a moje první návštěva kina na představení od 18ti let byl Vetřelec.

Vtipné bylo, že Vetřelce (myšlen díl II – Aliens) jsem viděla dřív, než jedničku. Dodneška si pamatuji na černobílý obraz naší malé prastaré televize, ve které většina efektů absolutně zmizela ve změti šedé a černé barvy, na německý dabing překrytý tragickým českým simultánním překladem, i na fragmenty, které mi v mozku zůstanou navěky (Bishop, podobnost auta a transportéru s Moonwalkerem, a hlavně jak Ripley Vetřelce přejela autem).

První díl /Alien/ jsem měla v plné parádě na plátně a s titulky. Bylo mi 15 let a s Evinou jsme se šíleně zmalovaly, aby nás dovnitř pustili; díky malému zájmu diváků náš věk nikdo neřešil a po opuštění kina jsme se hádaly, kdo půjde koho vyprovodit až domů. A že první část náleží roku 1979, a druhá roku 1986, bylo překvapením i teď, po těch letech.

Kdybych měla každému dílu věnovat pár vět, vyjde z toho nejlépe ten úplně první, a to i přes fakt, že na rozdíl od těch následujících působí „staře“ (hlavně zvukovými kulisami). I tak musím konstatovat, že jde o mistrovské a velmi nadčasové dílo, kterému nelze nic vytknout. Zrůdná kreativita H.R. Gigera a geniální pocit hrůzy z „ničeho“ od samého začátku jsou přesně tím důvodem, proč ve mně „zvuk vesmíru“ pokaždé vyvolává tichou hrůzu. Ridley Scott je mistr svého oboru: co se týče schopnosti vymodelovat atmosféru, je asi tím nejlepším, co filmový svět nabízí. A to i přes fakt, že občas se svým nutkáním prezentovat věci „jinak“ hodně ujede (viz Robin Hood).

Dvojka /Aliens/, tentokrát z režie Jamese Camerona, je excelentní představitel žánru „akční film“. Po letech prima podívaná, až na pár holywoodských nutností (přežití Ripley, když vesmír cucal Vetřelce ven z lodi atd.) tomu nelze nic vytknout. Perfektně natočené a jiná podoba hrůzy z vetřelců návaznosti vůbec neuškodila, ba naopak. Cameron má zvláštní dar vyrábět filmy, které zaujmou co nejširší spektrum diváků, a to i přes fakt, že nejde o převratná díla (on je doslova lepidlem na diváky).

Naprostá bomba je úplný konec Vetřelců II, když dojíždějí titulky. Doporučuji úplnou tmu, ticho a domácí kino (nebo alespoň stereo, jinak to nevynikne).

Trojka /Alien 3/ to měla ze všech dílů nejtěžší, co se týče navázání na úspěch. Režisér Fincher se naštěstí držel vlastní vize, bez kopírování předešlých unikátů, a se sílícími počítačovými efekty nelze než opět uznale prohlásit „super“. Film je založený především na příbězích jednotlivých postav, což film opět staví do zcela jiné kategorie, a díky tomu je výsledná podívaná velmi zdařilá; právě proto, že zůstala svá.

Čtyřka /Alien: Resurrection / je divný počin. Rozjezd se mi hodně líbil, monstrum Ripley naprosto výborná!, ale v půlce jakoby nápaditost postupně uvadala, a poté příběh vykrádal vše, co již bylo řečeno v dílech minulých, a co hůř, ve finále spadl do sraček. Pádem Ripley do hnízda Královny se Vetřelec stává laciným odpadem, protože tímhle tvůrci do té doby tápající příběh definitivně pohřbili.

Doby, kdy jsem nadšeně hltala horory, jsou nenávratně pryč, tenhle druh adrenalinu už mě dávno nerajcuje. Ale prohlásit Vetřelce za nejlepší starší horor neváhám!