"A kde je bílej projektil?"
"Kde by měl být?"
"Na fotkách. To je samý nejlepší Amík, nejlepší dostihák na světě, nejlepší poník, tak mi to přijde trošku smutný."
"Smutný? Jak jako smutný? :D"
"Jo. Smutný. Děti ho nemaj rádi?"
"Většinou nemají. Ale to mi zrovna nevadí, bílej je MŮJ, nikomu nedám a s nikým se nedělím. Jsem krkavčí majitelka:-)"
"Ale závody na něm jezdili, ne?"
"To ano, a většinou za mašle. Bílej umí být i milej:-)"
"Tak o to spíš je to dost smutný."
"Klid, jsou to jenom děti:-)"
"To nevadí. Smutný to je."
Mno, kecala bych, že mě to trošku nedonutilo zapřemýšlet, ale na faktu, že bílej je jenom MŮJ, se nic nemění.
Já ho totiž žeru.
Pro mě bude vždy jen on tím NEJLEPŠÍM čtyřnohým, co mě kdy potkalo. Tak snad nebude konec světa:-)
