Muž na měsíci ( Man on the Moon, 1999)
Film s nejemotivnějším koncem, kterému jsem kdy byla vystavena. A jediný film, u kterého hořce lituji, že jsem předem nestudovala anotaci (byť anotace zásadně nezkoumám, neb mám ráda překvapení). Protože vědět od začátku, že jde o životopisný film zachycující osud reálné postavy, strávila bych jej naprosto jinak. A zpětně mě to opravdu mrzí, protože až poté, co mi docvakla souvislost se songem skupiny R.E.M. a co jsem strávila hodiny googlováním a pročítáním wikipedie, jsem pochopila, PROČ byl volbou pana režiséra Formana Jim Carrey.
Ve vlastním zájmu, jestli jste Muže na měsíci doposud neviděli, polechtejte internet ohledně Andy Kaufmana. Abyste ihned pochopili správně, ne jako já.
Černá labuť (Black swan, 2010)
Psycho-dramatickým thrillerům se normálně vyhýbám, ale Natalia Portman mě ne a ne pustit či donutit k off. Excelentně zahrané, velmi působivé a nám, kteří umíme „nevidět a neslyšet a jít si za svým“ nemálo blízké téma. Finále filmu je velkolepá paráda, víc neprozradím (film je čerstvě v kinech).
Wimbledon (2004)
S romantickými příběhy já problém nemám (naopak). A pokud jde o anglický humor a anglické prostředí, tak tuplem. I přes jednoduchou zápletku a navenek dopředu průhledný děj je tohle dílo nesmírně příjemnou záležitostí, která pohladí a která ani vteřinu nenudí. A bod za začátek, protože tenisové titulky s neméně výtečnou hudbou mě pobavily hned v úvodu:-)
Blafuj jako Beckham (Bend It Like Beckham, 2002)
Přišlo mi vtipné si oba „sportovní“ filmy pustit za sebou, čehož jsem nelitovala.Wimbledon je ryze tenisový, Blafuj jako Beckham fotbalový. Opět komedie s nádechem romantiky a opět Anglie, tentokrát s prolinkem indické kultury, což samozřejmě vyústilo v osvědčenou modernizaci hudby, což já můžu:-) Popravdě nejsem s to vyjádřit, jestli se mi víc líbil Wimbledon nebo Beckham, ale z hlediska obsahu je Beckham bohatší a osobitější. Ale oba filmy výborné, s radostí si je za pár let dám znovu.
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part I (jakože poslední Potter, 2010)
Nakonec jsem ráda, že jsem si dopřála malé a skromné kino, nikoliv multiplex za skoro pětinásobek ceny. Protože to, kvůli čemu jsem do multikina chodila, už je fuč: veselá kouzla a podivínské čáry, tajemná, avšak bezpečná či humorná magie, pohoda školního kolektivu a historky s ním spojené... Z Harryho Pottera se stal temný horror, spadající do dětského psycha. Chápu, že jinak to asi nešlo a navodit atmosféru absolutní beznaděje se tvůrcům podařilo naprosto bravurně, ale trošku mě tam popichovaly výkrady z LOTRu.
Až bude po všem, přečtu si díly, které jsem si kvůli kinu (a překvapení) odepřela, a na srovnání se velice těším. I přes fakt, že mě sklouznutí z oné dětsky krásné literatury do složitých psychologických dramat mrzelo. První dva (tři?) díly se četly nesmírně pohodově, zatímco u zbylých už bylo nutné být náročným čtenářem, a to je opravdu škoda.