Ženo moje drahá, my máme normální manželský útlum :D
Ženo moje drahá, to je děsné, že jo? :D
Úplně depresivní :D
Už máš vyskákáno, s virtuálním Zrzkem?
Zatím furt jen ty 3 hvězdy, na 4 ještě nemá kondičku :-)
Bože :D
Ale pracujeme na tom :D Nejlépe mu jde drezura, to mě fakt poser, nedělám to schválně :D
Třeba je to znamení :D
Ale jakmile člověk vyhraje všechny ty závody, Kentucky, Burghley, Adelaide i Badminton, tak si můžeš udělat druhýho koně. Tak už mám KOUDELIČKU. Bylas volit, ženo moje?
Ano... Nemohla bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych nešla volit :D
Já původně nechtěla jít vůbec volit, ale pak jsem jela okolo, tak jsem vystoupila, špinavá od těch koňských hadrů, na botách hnůj, a šla jim to tam hodit.
To já také, minule i teď. A stejně jako minule budu chytat výsledky voleb během kydání:-)
Trošku mě rozhodilo, jak tam někteří lidé chodili v kvádrech. Ale co už :-)
Já zaparkovala u ruiny a šla rovnou volit, protože jít dolů z kopce se převléct a pak zase do toho hnusného zledovatělého debilního kopce v takto krutém mrazu - to fakt ne. Vážím si možnosti jít volit, ale v LEDNU to prostě jinak nejde, nejsem masochista. Takže jsem jim tam zasmrděla, nedalo se svítit.
:D
A co v práci, ženo moje?
Leze na ně jaro, asi už:D Kobyly byly po práci na pastvině, a tak jsem řešila, jak je pobrat domů, abych na odpolední všechno stihla. A protože lítaly jako torpéda a povedlo se mi chytit jen jednu, usoudila jsem, že by stálo za pokus si do druhé ruky vzít Bobeše. Hřebečka. Protože dva rozběhnuté tanky jsou větší riziko než tank a roční hříbě.
A tak dojdu pro Bobeše... a jdeme jakože ven z ohrady. A dobré, tank měl v hubě štajgr, a Bobeš kupodivu nezkoušel skákat do nebe a vykopávat po mně a tak.
A on syčák protiútok celou dobu poctivě chystal, byl jakože nejvíc hodný koník, takticky zpomaloval, a jak já přes tři bundy a dvě kapuce nevidím periferně, tak zacupital a nejvíc nenápadně zkusil kobylu obejít zadem. A že začne čuchat a tak, čímž mě značně znepokojil, a protože jsem neměla tušírku, tak jsem se ho pokusila výchovně zpacifikovat za pomoci ručičky mé.
Udělal "eh" a nic, pokračoval dál, načež se kobyla začala točit kolem vlastní osy, a zrychlovali... a zrychlovali... Jakože malý /pidi/ kruh.
A tak jsem se z posledních sil jim pokusila vzepřít, jakože rázně trhnout a tak.
No a podjelo mi to, protože všude je led, a prásk na zem...
Tak mě kousek táhli, jako Ladovy sáně, pak mi vodítka vyklouzla z rukavic... A v klidu a míru si doklusali zpátky na pastvinu. Takže všechno znovu, zase kilometr v nohách, řičela jsem blahem :D
A když jsem to nahlásila Móně, tak že postavíme mobilní průhon, protože takhle to dál nejde. Hned druhý den jsme dostali brigádníka a ten ho za půl dne postavil, z provázků, akorát že bez elektriky, ale to že prý nebude vadit, protože koně to znají z pastviny a bojí se toho.
A že prý už můžu hnát všechny před sebou, o víkendu.
A já na to, že ani omylem, že nejdřív si to musí tanky pořádně prohlédnout, protože jinak tam dobrovolně nepůjdou a místo toho přeběhnou skrz mě. A vedla jsem kobyly normálně na ruce, aby se na to v klidu podívaly a tak.
A v poledne přijel rajťák, akorát že dřív než Móňa, a že se mnou půjde pro koně. A než jsme došli, doběhla nás Štěpánka, že prý máme kobyly průhonem pustit, aby to bylo rychlejší.
Jenomže mně se nevěří, že Verunka se cestou do stáje chová jako pošuk... Ale rozkaz zněl jasně, takže jsme je vypustili, a milá Verunka hned za rigolem naběhla do lanka, těmi třemi termodekami, proběhla tím a hurá, jdeme ke stáji po poli a samotné...
Vole :D :D :D
Čtvrtý tank osamoceně utíkal podél ohrady, aby zjistil, že mezi ním a polem je mega rigol, který nejde přeskočit... A tak se polní ekipa musela vrátit pro tu poslední kobylku... Jako malá děcka.
:D :D :D
A já se do toho začala smát, hlasitě... Páč mi přišlo děsně legrační, jak se tank snaží utíkat RYCHLE... Prostě největší kino :D
Ale kobylkám se to nesmírně líbilo. Akorát rajťák přišel o hodinu čistého času. Holky si zaklusaly po poli v závějích... Ale zase tak úžasné, abych to takhle musela absolvovat i o víkendu, to nebylo, takže já si je pěkně povedu v ruce:-)