Band of Brothers (Bratrstvo neohrožených)

Už se natahují dny a hned se lépe vstává, protože není třeba řešit nařizování budíka. A za pár týdnů SELČ! A v rámci přípravy na odstřihnutí od DSL jsem se preventivně zásobila množstvím filmů, z nichž jsem viděla dva a půl (na Kájínka se někdy v daleké budoucnosti dodívám čistě proto, abych věděla, jak to dopadne, protože film jako takový mě opravdu nebaví).

A stáhla jsem si seriál „Band of Brothers“ (v ČR uváděný jakožto „Bratrstvo neohrožených“, což je největší přešlap v překladu názvu, protože ve válce NIKDO nebyl neohrožený), na který jsem se těšila, po mnoha kladných referencích.

Coby příznivec autentičnosti (u válečných filmů tuplem) si v seriálu rochním, protože obohacení novými detaily zachycujícími válečný děs a strach jsem se dočkala v mnoha variacích. A prozatím (ťuk, ťuk, ťuk) bez tvůrci oblíbených doplňujících scén o znásilňování civilistek atd., protože vizuální stránka je výtečná, nejvíc asi válečná technika jak spojenců, tak i Němců, protože v málokterém filmu vidíte tanky (a vozidla všeobecně) skutečně v akci. Navíc identifikace amerických a německých tanků je snadná i pro ženu.

Ale identifikace osob už problém je. Pilotní díl, sloužící k seznámení s postavami, byl v tomto ohledu slabý, kromě neoblíbeného velitele jsem si sotva zapamatovala Winterse. A jakmile se vojáci zakuklili do přileb, jsem mimo hru. Pojetí seriálu mě skutečně baví, i když něco mi našeptává, že koncentráky atd. budou také, ale nemám s kým sdílet emoce, protože k postavám nemám vztah, když si je nepamatuji. A když se v obsazení konečně objevil známý ksicht (oblíbenec James Mc Avoy), tak má radost netrvala ani dvacet minut, protože mi ho zastřelili ještě před skončením dílu.

Asi budu první divák, kdo přeruší sledování a vrátí se zpátky na stromy, tedy k pilotnímu dílu. Byla by škoda si seriál neužít.