Pátek. Není to překrásné slovo?
Navíc neobvyklý a netradiční pátek. V čem?
Protože je prvním po mnoha a mnoha týdnech, kdy se v sobotu nikam nejede s koňmi, takže žádné závody ani Hubertovy jízdy, ba ani přípravy na Hubertovy jízdy a jiné akce, které fyzicky a duševně vysilovaly víc než uplynulý pracovní týden.
Zítra je totiž VOLNO. Zítřek bude dnem, kdy bude reálné dělat cokoliv, co dělat chci, nikoliv co musím (všichni víme, jak to nakonec dopadne, protože model „co všechno bych ve VOLNU mohla stihnout“, je už sám o sobě průhledný jak sklo:o).
Zítra můžu spát, zítra můžu psát, zítra se můžu neomezeně válet, být královnou svého času. I když by zase tak nebylo od věci rozdělat hajtrám u výběhu balík sena, zaplachtovat ho a vyvézt k němu nahoru kopáč, vidle a veškeré potřebné nářadí. A také zavřít terasy, aby si od koňských kopyt a bobků přes zimu odpočaly. A hromady bobků rozhrabat a vůbec trošku tu pastvinu pohladit. A potrénovat na prosincové zkoušky... a ostřihat bílému kreténovi hřívu, protože už vypadá jak bezdomovec, a v neposlední řadě odnést dolů baterii k ohradníku, což bude nářez, protože bláto klouže a ta věc váží 10 kg.
Má vůbec cenu těšit se?
Ale i tak je pátek bezva den.
Daja Swito
V neobyčejném pátečním večeru.
Četníci, Pearl Harbor...
Hurá, stává se ze mě TV divák:o)