Svatý Martin je totiž srandista.
Pravdou je, že fakt přijel na bílém koni. Nevídaná to věc… Včera sice taky, ale včera jenom decentně, kdežto dnes ráno opravdu bylo venku romanticky a krásně: tedy do chvíle, než v devět hodin počalo neuvěřitelně chcát. A to byl takový slejvák, že bylo o život sejít schody v goretex botách, protože 5 cm břečky ve spojení s tekoucí vodou klouzalo víc než čistý led.
Zpět k ránu, před slejvákem. Za normálních okolností bych jásala, protože každý první sníh, obzvláště formy „vyššího“ množství (nikoliv poprašek) potěší a pohladí duši každého romantika. Ve zdejších krajích, kde sněží pramálo, to platí dvojnásobně, takže ranní pohled z postele do okna na hustou chumelenici bývá balzámem na duši. My, co milujeme sníh, a my, co se ho zpravidla nedočkáme… Očekáváte nějaké „ale“? Očekáváte správně.
Proč sakra zrovna letos?? Potřebuji stabilní počasí bez jakýkoliv srážek, nikoliv aprílové reje, kdy se počasí nemůže rozhodnout, čím zrovna bude prudit. Jaktože letos prší desetinásobně víc? Jaktože letos i mohutně sněží, počátkem listopadu? Jaktože letos pokud zrovna nesněží a nechčije, tak fičí tak intenzivně, že i na loužích vznikají vlny Tsunami?
Existuje mnoho teorií, sérii Murphyho pravidel začínaje a zákonem schválnosti konče. Anebo lze nadneseně konstatovat, že Sv. Martin letos moc hulil. A co se týče mě, tak raději nechci vědět, co mou přípravu na zkoušky ještě čeká, ohledně počasí. Jestli všechno to, co tady během dneška spadlo, zamrzne, můžu se jít klouzat, a to prosím doslova a do písmene.
Daja Swito
První sníh je totiž humus.
Člověk už nepotřebuje vlastnit auto, aby k tomuto faktu došel… Muhehe:o)