Během víkendu jsem se utrhla, co se týče filmů.
V sobotu jsem sáhla po jednom, výsledkem čehož byl nemálo ujetý sen, ze kterého mám křeče smíchu doteď (bohužel sen nemohu popsat, protože osob a obsazení by se to mohlo dotknout, přestože za obsah snů prokazatelně nemohu:-)
O to víc doporučuji daný film shlédnout, ale pozor – sáhněte po originálu, protože pro vykreslení hlavní postavy je původní znění nutné (dabing charisma zabije). Film je pohodový, přímočarý, příběh si na nic si nehraje, takže žádné klišé, herci mě bavili (oprava: celý film mě bavil). A abych nastínila žánr: pubertální potomci z netradiční rodiny (dvě lesbičky, dcera a syn) se rozhodnou vyhledat „otce“ (dárce spermatu), a závěrem musím dodat, že nejde o lacino-bláznivou komedii.
Děcka jsou v pohodě (The Kids Are All Right, 2010)
Režie: Lisa Cholodenko
V neděli jsem jeden film načala: Pee-Weeho velké dobrodružství (Pee Wee's Big Adventure, 1985), ale zůstala jsem soudná, co se týče absence titulků (rozuměla jsem pozdravení snídaně a tím má angličtina skončila).
A protože se mi nechtělo jít pátrat po titulcích, a protože režisérem výše zmíněného snímku byl Tim Burton, rozhodla jsem se pro jiný jeho film, který jsem cca před pěti lety viděla. A to byla trefa do černého!
Velká ryba (Big Fish), 2003
Režie: Tim Burton
Film obsahuje vše, co já ráda: je vtipný, ale zároveň hloubavý, zábavný a především vkusně ujetý. Příběh, tvářící se naoko jakožto fantasy, je ve skutečnosti prolínáním dvou světů, které figurují v nelehkém vztahu otce a syna. Film je mimořádně působivý, hravý až infantilní, ale zároveň křehký a hřející duši. A i když skončí tak, jak skončit má, protože přesně k tomu směřuje, je právě finále tím nejkouzelnějším okamžikem, které prostě za srdce chytí.
Pro mě pravděpodobně NEJ film od Tima Burtona.
Big Fish a jeho lesní zákoutí ve mně podmínilo si zopakovat další již jednou viděné dílo.
Kletba Bratří Grimmů (The Brothers Grimm) 2005
Režie: Terry Gilliam
Dobře si vzpomínám, jak mě začátek onehdy bavil (ano, ujetý film), a jak se děj postupně zvrhl do žánru, který nelze kategorizovat, protože nejspíš ani sám autor si nebyl jistý, co vlastně natáčí. Chvíli se to tváří jako fantazy, poté se odehrává horor, posléze absurdní tragikomedie, takže výsledkem je zmatek, který se snaží tahat trumfy jednotlivých žánrů, a chaos děje zachraňují herci. A zde bych ráda skromně konstatovala, že pokud vás baví krásy a spletitosti jazyka českého a nejste silní v anglickém akcentu, sáhněte raději po dabingu. Protože jestli jsem z něčeho měla záchvaty smíchu, tak právě z dialogů, ve kterých figurovala rádoby francouzština či rádoby italština.
Akorát Tomáš Hanák mi coby záporák neseděl:-)
Neděli jsem shodou náhod zakončila (světe, div se) třetím ujetým filmem. Sáhla jsem po něm ryze kvůli režisérovi (opět Terry Gilliam), a že i v něm hraje Heath Ledger, bylo pro mě nejen překvapením, ale i šokem (především věnování v titulkách, protože jsem neměla tušení, že herec právě během tohoto natáčení zemřel).
Imaginárium Dr. Parnasse (The Imaginarium of Doctor Parnassus) 2009
Režie: Terry Gilliam
Stejně jako u bratří Grimmů nechybí filmu dva světy, a oba se vydařily, excelentní je nejen ten za zrcadlem, ale i pošmurný londýnský, kterému neschází prolínání tradic života málo majetných kočovníků se snobstvím. Herci výborní, děj a žánr tentokrát srozumitelný, a až zpětně jsem se dočetla, z jakého důvodů se v krátkých rolích ve filmu bleskly další profláklé film tváře (Johnny Depp, Jude Law, Colin Farrell). A vnitřní pocit mi našeptává, že až tohle dílo uvidím podruhé, tak to teprve bude to „ono“, takže se předem těším.
draace
Další filmožraní v nedohlednu.
Ale tahle sestava se opravdu povedla:-)