Co třeba Jarní fotka s hadem a draacetem?
Rozhodně lepší název, ale realita je jiná: foto je pořízeno na mejdanu, jehož cílem bylo vypudit depku. Že Kibic místo pásku nosí hady, o tom až zase někdy jindy.
Ráda bych se omluvila čtenářům mého blogu (ubývajícím), že obsah v posledních měsících stojí za prd, ale to možná bude tím, že celkově všechno stojí za prd. Tak jako psali jsme do Číny, ať s tím ´vista´ počasím něco udělají i u nás, ale asi jsme daleko v pořadníku.
Zároveň děkuji přibývajícím čtenářům Kůňova on-line deníčku. Schíza si mě podmaňuje víc a víc, a tak čekám, kdy se ráno podívám do zrcadla, a uvidím držku koně.
S Móňou jsme prodělaly hlubokou debatu na téma „jsme nesnesitelně vulgární, co s tím?“
Pakliže znáte ideální řešení, tak sem s ním, ale dovoluji si upozornit, že taktiky „co sprosté slovo – to dřep“, nefungují (bychom nadávaly nonstop ve dřepu). Samozřejmě největší podíl na naší mluvě mají hajtry, protože nutkání vyjadřování se á la „kanál“ přichází především v souvislostech s nimi (o počasí nemluvě, to se chová hůř než herky).
No a aby toho absurdistánu nebylo málo. Ono nestačí, že na dvoje závody nevyjedeme, ať už kvůli předražené dopravě či kulhavému kopytu: to jenom já si před těmi třetími vystřihnu do koně díru. Strojkem na holení srsti; samozřejmě za to může kůň a náklady na ošetření by měli hradit výrobci Sedalinu (= sedace, která se vyznačuje tím, že zvíře spí pouze v tichu a klidu, nikoliv během střihání srsti). O celkovém výsledku mé dvouhodinové práce nemluvě, protože zvíře vypadá, jakoby uteklo ze spárů šílence, který si rád hraje (ačkoliv… i tohle vyjádření má něco do sebe, muhehe…).
Především obrazce na krku, hotové umělecké dílo.
A zbožňuji Karla Holase, už bez něj nedokážu usnout.
draace
Bobánek by dnes slavil 13. narozeniny.
Kitty narozeniny oslavila, ale bylo by neslušné sdělit, kolikáté.
Tak doufám, že Michal můj pozdrav (pusu) poctivě předal:o)