Napohled obyčejná fotka… navíc máznutá, protože s bleskem výsledný snímek vypadal ještě hůř. Akorát že přede mnou žádný „dejmeTomuTroškuDrahý“ mňam pohár nebyl. Proč? Protože pilotní část mého trávicího systému stále ještě nebyla s to přijímat jinou potravu než pět piškotů a čtvrt přesnídávky (heroický výkon).
A tak jsem v nádherné restauraci roztomile sušila hubu, a ne jednou. Kupodivu bez většího utrpení, protože dozvuky páteční otravy byly stále čerstvé (opatrnost na místě), a zároveň jsem si vzpomněla na útržek z dob minulých, kdy jsem během čekání na koncert nehorázně trpěla při pohledu na německé fakany, jak si houfně kupují Solero. Bylo vedro, sluníčko do nás pražilo nonstop od rána, vodu natočenou v McDonald´s bylo třeba pošetřit, a to zatracené Solero stálo 5 DM. A dej kilo, chudý studente, za nanuka, když ještě potřebuješ dojet domů do ČR…
Nedala bych ho ani dneska:o)
draace
Na fotce dvě moje sluníčka s cizokrajnými jmény.
Kůl dámská jízda.
Dámy, díky ještě jednou, přesně tohle povyražení jsem potřebovala.