Všetci nám môžu závidieť, vravia že lásky dávno niet…
Jsem si plně vědoma faktu, že veřejné komunikace v chatové oblasti nejsou pro karaoke úplně ideálním místem, ale včera bylo akutní z domova vypadnout, něco spáchat a přijít na jiné myšlenky. Takže klapot kopyt v jednu ráno, doprovázený ochraptělým vytím „ak nie si moja, tak potom neviem čija si“, skutečně nebyl přelud. Každopádně bych měla rozšířit repertoár, protože „Já budu chodit po špičkách“ už téměř nikdo z mladší generace nezná.
I koně pochopili, že noční bojový přesun jest neomalenou formou epitafu. Proti přestávkám nutných z důvodů předešlého požívání alkoholu neprotestovali, akorát Amík po svém bílém kolegovi chňapal, protože mu stejně jako nám cesta přišla „moc úzká“. Rovněž děkujeme výrobcům telefonů Nokia a Sony-Ericsson za nárazu-odolné mobily (oba ustály pád z koně na asfalt, a ten Nikčin dokonce dál zvesela vyhrával „cry for youuu“), jakož i za poskytnutí baterky čelovky, která náš návrat domů vylepšovala světelnými efekty, které s „ticho a tma“ neměly příliš společného. Omlouváme se i lesní a podružné zvěři, za plašení smíchem.
A propos, jestli si myslíte, že víte, co to je „spoiler“, tak vězte, že to nevíte. Muhehe.
draace
Mám oteklou hubu, ale ne od oparu.
Asi větev…:o)
A takhle vypadá kolegyně focená na dlouhý čas.