Informace o článku
Řeč je o mé první sportovní sezóně. Pravdou je, že ještě před rokem jsem hystericky odmítala najet na 50 cm. Strach, letitá fobie z držkopádu, kdy jse...
draacedraace
o koních a lidecho koních a lidech
09.10.2008 20:35:0009.10.2008 20:35:00

Pro letošek by stačilo

Řeč je o mé první sportovní sezóně. Pravdou je, že ještě před rokem jsem hystericky odmítala najet na 50 cm. Strach, letitá fobie z držkopádu, kdy jsem po lesním štycu přistála kobyle mezi předky a nechala ji po sobě projít (samozřejmě jsem skákala tajně a bez jakékoliv přípravy). Licenci mi udělili, neb se komisařům ZZVJ líbilo, jak své zvíře ovládám, a skákání že musím... uhm... dopilovat (nejspíš poznali, že skáču... po desáté?:o)

Ono se to snadno řekne, dopilovat. Doufala jsem, že má fobie poleví, že na konci roku budu do parkuru vjíždět s chutí a soutěživostí. Bohužel: stres a strach versus odhodlání to nevzdat, s myšlenkou „nějak to dopadne“. A nahlédnutí do mých výsledků... heh... Rozesmálo mě to. Jediný parkur, který jsem zajela v optimálním tempu, avšak s jedním shozením, bylo mé vůbec první Z. Naskákáno směšně málo: jsem se nadechla, pobídla a se smrtí v očích odskákala.

Od té doby jsou mé výsledky stále stejné: čistý parkur. Zní to pěkně, že ano? Leč realita je taková, že pokaždé neadekvátně pomalu. A pokud „pomalu“ vynese ne jeden, ale i třeba 5 trestných bodů... V počtu trestných za čas lámu tabulkové rekordy. To vypadá, že ty parkury skáču z klusu. A abych své konto trestných v čistém parkuru vylepšila, tak přidáme i uzavřený kruh.

Nejhorší je pocit, že kůň do toho všeho se mnou jde ochotně. Reaguje přesně, přestože je přesvědčený, že věž rozhodčích žere Finy a že mu kolega Amík mezitím zmizí někam pryč. A já kvůli vlastnímu strachu jeho pracovní nasazení brzdím: pak on musí řešit situace za mě, skákat z místa 110cm, a ještě mě nesejme, když mě fyzikální zákony podrobí brutální zkoušce síly a rovnováhy (během parkuru zhruba 1-2krát téměř vystoupím ze sedla). Popravdě nechápu, že mě oř nenechává ve štychu, že poctivě pokračuje dál, vždyť těch příležitostí znemožnit mě má víc než dost. Já bych tak benevolentní nebyla. A když se tak dívám na fotky, na můj vytřeštěný pohled a absolutní tělesnou paralýzu... Aspoň že koni nepřekážím, ač stylovým můj sed není. A otěž za uši v hrůze před rycnutím už také nehážu:o)

draace

Pointa: letos už fakt ne.

Napřesrok a s pilováním optimálního tempa.

Co třeba dostihy přes hirdy?:o)

Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku:
Gravatar

Vidíš. Máš dobrýho koně a má tě rád :o)

Vidíš. Máš dobrýho koně a má tě rád :o)