...aneb o sypání si popela na hlavu
Slovo bude o sobotních ZZVJ (zkoušky základního výcviku jezdce), jakési vstupní brány mezi registrované jezdce. Nepopírám, že de facto šlo o drzost, na kterou bohužel doplatily děti (nápad vyslat je ke zkouškám po necelých 14ti dnech přípravy, a navíc na totožně odpočinutých koních nebyl úplně šťastným řešením). Co však bolí víc, je fakt, že scházela příslovečná kapička štěstí, a napohled absurdní plán by klapnul, opět dle hesla „křest ohněm“.
Jsme hrstka nadšenců, bez haly, bez zázemí, se dvěma jatečními koňmi kulhavými na hlavu. Nikdy příprava na ZZVJ neprobíhala jinak, než čekáním na sjízdnost jízdárny či vypsání vždy šibeničního termínu. Já sice měla měsíční předstih, ale pro změnu tmu v půl páté, drezuru natrénovanou mezi písmeny zapíchanými do krtinců na zmrzlé louce, a odskákáno téměř nic, protože prostě nebylo kde skákat.
Letos se k nám štěstěna obrátila zády. Za normálních okolností bych nikdy nezveřejňovala úsudky týkající se schopností jednotlivých dětí, ale tentokrát budu muset učinit výjimku, abych mohla situaci vykreslit detailně. Zkouškami prošlo z našeho úhlu pohledu paradoxně dítě, kterému jsme dávali nejmenší šanci: Iva jezdí pěkně, ale pořád ještě si neosvojila poměr mezi vedením a pomáháním koni. Ano, sedí korektně a koni nepřekáží, ale nepomáhá mu, v naší hantýrce si tzv. „vozí zadek“. Záleží na benevolenci koně, a jí oba koně vyšli vstříc. Obzvláště Finovi by měla políbit všechna čtyři kopyta, protože parkur odmakal za ni. Ivě samozřejmě gratuluji, takhle by výkon uchazeče měl vypadat.
Bohužel zbytek ekipy si kalich hořkosti vysál do dna. Petra za poslední rok udělala obrovský pokrok a její zdemolování konkurence v loňském hobby parkuru ji vyslalo na ZZVJ, i přes růstový handicap. A přesně tohle se stalo kamenem úrazu; jakmile můj kůň usoudil, že písmena žerou Finy, neměla droboučká Petruška se svými dvaceti kily šanci. Extrémní rodeo se nekonalo, ale úloha byla obohacena o úskoky a neplánované cvalové skoky směrem ven, a komisaři se ve verdiktu shodli: Petra je malá, tohle dítě na velkého koně do sportu nepatří. Pochvala za sed a vedení koně sice potěší, ale z hlediska bezpečnosti výrok komisařů akceptuji, a po Finově excesu dvojnásobně. On, který na obdélníku nejde rozklusat a který usíná při chůzi, zrovna dneska vybalí sólo bílé rakety bez mozku.
Podobnou show šmejd předvedl i pod Jarčou. Nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo, že by Jarča zkoušky neudělala, ze všech adeptů je nejšikovnější. Leč štěstí je vrtkavé: na parkurovém tempu 100-150 se možná podepsal fakt, že Jarča v pátek spadla, a s karambolem se nestihla psychicky vyrovnat, budiž. Ale drezuru jí odstřelil Fin, ten stejný kůň, kterému by Iva ode dnes měla vykat. A kde je pak spravedlnost? Šmajdalf Jarče v obdélníku poskakoval jako epileptik v posledním tažení, a jelikož Jarča sílu na podržení má, dopředu nemohl, a brejkoval zadkem. A ve svých třech stopách. A co na to komisař? Křivě, křivě, křivě... všechno šejdrem, všechno špatně.
Ušito horkou jehlou, tentokrát v náš neprospěch. Sama si netroufám odhadnout, jestli by se hajtry chovaly stejně, kdybychom praktickou část odjezdili hned ráno, nikoliv během poledního slunce a dvaceti stupních v zimní srsti. Těžko spekulovat, ale o chybějící příslovečné kapce štěstí netřeba pochybovat. Tak snad příště.
draace
Opravdu nás to mrzí.
Pavlíně a Elis samozřejmě GRATULACE!
Alespoň nějaká náplast na duši.