Ano, šidím tuhle sekci, co se týče zápisků (i když filmožraní zanedbávám také).
Ale pár filmů za zmínku stojí, i když třeba jen kraťounkou.
Shodou náhod se mi podařilo vybrat z nabídky stažených tři velmi silné filmy.
Hodiny (The Hours, 2002)
Režie: Stephen Daldry
Přibitá k monitoru, protože excelentní je slabé slovo. Když pominu fakt, jak dlouho mi trvalo, než mi došlo, že to JE Nicole Kidman (podle rtů), jde o plejádu výtečných ženských hereckých výkonů, ze kterých jsem doslova měla husí kůži (kromě Nicole Kidman ještě fantastická Julianne Moore a neméně přesvědčivá Meryl Streep), v silném a velmi působivém příběhu. Zpočátku je rušivým elementem propojení tří dějových linií, ale i to má svůj smysl, a za sebe říkám, že tenhle film má koule, i když je ryze ženský. A byť jsem neviděla originál znění, ráda bych pochválila český dabing, protože atmosféru vystihl perfektně (obzvláště velké plus dablérce Julianne Moore).
Zelená míle (The Green Mile, 1999)
Režie: Frank Darabont
S vědomím, že jsem pravděpodobně poslední žijící občan ČR, který tento film neviděl, jsem zpočátku pouze čekala, kdy a co vlastně přijde, když už o něm všichni mluvili se slzou v oku. A trvalo to, než se děj někam pohnul. Ale jedna nula pro film, co se týče slzy v oku, prostě to tak je, a fakt, že v nitru duše tušíte, že to nemůže dopadnout jinak než špatně, mu dává úžasné charisma. Samozřejmě závěr filmu je přesně takový, jakým ho tvůrci chtěli mít; scéna, kdy proti sobě stojí „vrah“ a „pozůstalí“ je... jak to jen kulantně vyjádřit... prostě skvělá, stejně jako Tom Hanks.
Doktor Živago (Doktor Živago, 1965)
Režie: David Lean
Ve skutečnosti jsem hodlala vidět novější verzi (rok 2002), ale díky Bohu jsem omylem stáhla Živaga z pětašedesátého, protože coby obdivovatel ruské kultury a historie bych přišla o fantasticky zachycené Rusko (novější Živago se natáčel v Praze a Olomouci). Překrásně zpracovaný film, i když „stáří“ z něho dýchá, a výsledná podoba strhujícího příběhu je právě díky perfekcionisticky vymodelovanému carskému Rusku/čerstvě narozenému Sovětskému svazu jedinečnou podívanou. Autentické nahlédnutí do talířů ruské smetánky, které život zničila Leninova revoluce; ani slabší scénář (typický své době) mě nerušil a film jsem hltala od začátku do konce, i když bylo citelně znát, že jde o zpracování knihy. Zvláštní bod interiérům budov (krejčovská dílna) a zimním exteriérům (lepší než přírodopisný dokument). A níže filmy z kategorie „příjemné“.
Voda pro slony (Water for Elephants, 2011)
Režie: Francis Lawrence
Další výborná role Christopera Waltze, po Inglourious Basterds (divák by ho nejraději uškrtil), a další příjemná změna upíra Roberta Pattinsona. Voda pro slony je typický americký biják obsahující všech pět pé, ale příběh a prostředí (tvrdý život cirkusáků v době americké hospodářské krize) pohltí a nepustí. A baví! Může působit jako klišé, ale pro poklidný večer s romanticko-dramatickým filmem vřele doporučuji, protože cirkus je prostě cirkus, ať už se v něm děje cokoliv. Scéna s vypuštěnými zvířaty dokonalá, i odporná polština se v něm dá bez emocí přežít:-)
Marley a já (Marley & Me, 2008)
Režie: David Frankel
Film pro pejskaře, o pejskařích. Z hlediska celku bych měla spoustu námitek, protože chvíli jsou ústředním tématem patálie se psem, následně děj spadne do rodinného dramatu a pes hraje druhé housle, takže neustále potácení se mezi dvěma břehy. Ale jedna věc se filmu nedá upřít: vyráběli jej skuteční pejskaři, protože právě komediální gagy nevyzpytatelného labradora Marleyho jsou dokonale nabitou zbraní, u kterých nelze neřvat smíchy. Pohodový film, i přes žánrové skoky mě bavil.
Zkus mě rozesmát (Just Go with It, 2011)
Režie: Dennis Dugan
Komedie obsahující prvky nutné k vytvoření ještě komediálnější komedie, takže extra zapletené zapletence zápletek, naprosto jasný konec a jedna postava střelenější než druhá. Ale ani přesto film neztrácel na vtipu a svižnosti, a nechyběla má nejoblíbenější přísada – sarkastické výměny názorů. A peprné dialogy mě prostě baví, notabene když je sehrávají skvělí herci:-)
Cikáni jdou do nebe (Tabor uchodit v nebo, 1975)
Režie: Emil Loteanu
Pro milovníky romského folklóru pastva pro oči a uši (uši obzvláště). V ději jsem se sice krapet ztrácela a pointa finále mi zůstala skryta, ale jedna věc se nedá filmu upřít, a to autentičnost. Protože na bídných mongolských pastvinách měli cikáni herky opravdu vychrtlé (i pod pentlemi jejich tragický stav mlátil do očí), zatímco koně bohatých pánů byli v perfektní kondici, nakrmení a pěkně vypadající. Jestli i tohle mělo diváka trknout, tak klobouk dolů, protože všechno vypadalo absolutně opravdově (chudáci koně a nejen kvůli hladovění).
Láska s výstrahou (Two Weeks Notice, 2002)
Režie: Marc Lawrence
Filmy, nad kterými se ohrnuje nos, mě prostě baví. I když je předem jasný konec. Pohodová romantická komedie, která neurazí. Výborná oddechovka.
Až tak moc tě nežere (He's Just Not That Into You, 2009)
Režie: Ken Kwapis
A baví mě i filmy obsahující více dějových linek, které se postupně navzájem proplétají. A tenhle mě bavil hodně, protože šťourání do lidských vztahů je téma, které jednak neomrzí a jednak poskytuje širokou škálu alternativ, takže divák kromě sdílení zápletek je zvědavý už proto, že ho samotného pár variací napadne. Navíc tenhle film nutí i k zamyšlení:-)