Pozvánka na jednodenní military v Třebouni: Monika natěšená naprosto nekontrolovatelně, což ve mně evokovalo pochybnosti. Ono čím víc se jeden těší, tím stupidněji to dopadne (naštěstí Moničku „pouze“ skolila chřipka, takže soutěž dokončovala ve stádiu posledního tažení). Ve mně military (všestranná způsobilost – nejtěžší jezdecká a zároveň i olympijská disciplína) probudilo chuť si „to“ jenom zkusit. Kdy se mi naskytne možnost startu v military? Nejspíš nikdy, protože tahle soutěž kromě drezury a parkuru obsahuje i cross, což jsou pevné překážky a skáčí se v uhm... vražedném tempu. Bojim, bojim, bojim:o)
Páteční předzkouška mi na odvaze nepřidala. Kůň natěšený z utíkání na cizí louce mi to neulehčoval, takže test způsobilosti mého já spíše připomínal boj o život. Můj výraz hrůzy z rychlosti, jakou jsme se k překážkám řítili... Do čeho se to sakra dobrovolně ženu?
Na sobotu se mi nespalo dobře. Počasí naštěstí luxusní, takže nehrozilo skákání z kopce po mokré trávě (uf), a první soutěž (drezúra) dopadla nad očekávání dobře. Že kůň zaklapne zásadně mimo obdélník, s tím jsem počítala, a že jsme až při opracování zjistily, že Monička má doma špatně seřazená písmena... V parkuru jsem si po pozdravu uvědomila, že nevím, kde se začíná. Okno před prvním skokem. Naštěstí mozek přehrál prohlídku parkuru relativně rychle:o)
Blížil se odpolední cross a vnitřní klid mě opustil při zjištění, jakým směrem se některé překážky skáčí (z kopce, nikoliv do kopce jako my včera) a že byl přidán zlatý hřeb: světle zelený bullfinch, opticky veliký jako prase, z kopce a s prudkým točením po doskoku. Nepopírám, že dilema, jestli bullfinch radši nevybočit (jakože neposlušnost koně) bylo silné, navíc Fin nedokázal strávit, proč on musí čekat na startu, když kolega Amík pádí tryskem kamsi pryč. Ku excelentnímu startu nám dopomohl ohradník, do kterého můj zjančený kůň nacouval zadkem, a poté se již lámal chleba.
Ty překážky opravdu nebyly vysoké. Ale to tempo... Můj kůň je sice kulhavý na hlavu, ale když už něco, tak poctivě, a podle toho to vypadalo. Pobídky velely „rychle dopředu“, jenomže můj mozek vysílal „pomaluuu... HEEELP“, tudíž to vypadalo, jako když začátečník poprvé řídí a auto se trhavými pohyby pohybuje. Nejhorší kombinaci (roští, křížek a bullfinch) jsme probrejkovali a před bullfinchem jsem stihla modlitbu. Fin se sice zapíchnul, ale nenechal mě v rejži a hopnul tu bestii zelenou z místa. Nerycla jsem... a i po přistání téměř na krku zůstala v sedle. Úleva z přežití trvala slabé 2 vteřiny, bylo potřeba vytočit na sedmičku (hradba klád z kopce), a po oxeru z bříz cvalový úsek. Nechápu! Ostatní tam rajtovali ze všech sil, jenom já jsem Finovi „dovolila“ nejnižší hranici kalupu a nahoře jsem málem vystoupila, protože tam číhala louže. Ano, pár metrů jsme utíkali doprava, místo doleva, a lesní sešup, který jsme měli sejít krokem, jsme sjeli na zadku. Zbývaly 4 překážky: drop dolů a po něm prudké točení na bubáka z pražců (naštěstí otestovaného včera), poté výskok (naštěstí dle rady „v klusu, nebo Ti tam nechá nohy“ – což se mi mimochodem podařilo o den dříve) a kalup zpátky, zakončený oxerem. Brzdila jsem očima i mozkem a dělalo se mi špatně. Naštěstí mám úžasného koně. Mé urgentní žádosti o korektní nájezd na oxer přijal a překonali jsme jej sice letem 120 x 120cm, ale bez cvalového navíc či stylu „hirdy“. Zbývalo vytočit na kritickou levou ruku. Fotky z tohoto úseku líbivé, ale samozřejmě rozmazané:o)
Třebouňské zázemí pro koně super: po vykrokování jsme je zaopatřili a šoupli do výběhu, a mezitím trojice rozhodčích pozvaná z Prahy provedla vyhodnocení. Ne že bych nebyla šťastná, že jsme s Finem soutěž vyhráli, ale přece jenom: čestné kolo v sedle koně by bylo lepší. Takhle jsme po dekorování a slezení ze stupňů vítězů museli běžet po svých. Nechápu, kde Monika brala sílu jakože kozlovat a napodobovat řičení a prdění, zatímco z výběhu opodál ji s neskrývaným úžasem sledovali Fin s Amíkem. Ale jinak pocity jedinečné. A v jedné věci mám jasno: military už nikdy:o)
draace
Mně to vlastně ještě pořádně nedošlo, že jsme s Finem vyhráli.
Asi vstřebávající se pud sebezáchovy:o)