Vzhledem k událostem znemožňujícím se samostatně soustředit na cokoliv jiného než na sebe, jsem postahovala kvantum filmů od dvou režisérů (i když v případě jednoho šlo o bratrské duo) a nějakým záhadným způsobem se mi pokaždé podařilo kliknout na senzační dílo. A pokaždé těžký kalibr.
Vykoupení z věznice Shawshank (The Shawshank Redemption, 1994)
Režie: Frank Darabont
Po Zelené míli se dalo naservírování Shawshanku čekat. A jestli mě Zelená míle rozsekala, tak tohle dílo mě rozcupovalo na nanočástečky. Nevím, jakými kouzly režisér vládne, ani knižní předlohu Stephena Kinga jsem nečetla, ale jestli na mě mistr Darabont vyrukuje s ještě lepším filmem, tak už nebudu mít slova uznání. Postavy naprosto dokonalé (i když trošku mě rušil Clancy Brown z LOST, jemu jsem roli zlého dozorce zrovna nevěřila), výtečně vykreslené rysy anti-lidství, až by divák mlátil hlavou do zdi. A překvapující závěr, který mi zpočátku vadil, než se emoce usadily. Muselo to skončit právě takhle, uznávám... A deset hvězdiček z deseti, bez zaváhání.
V dobré společnosti (In the good company, 2004)
Režie: Paul Weitz
Tenhle příběh mě skutečně pohladil po duši. A asi bych ho neřadila mezi komedie, vnímala jsem jej úplně jinak, na čemž přesvědčivě se podílely dvě hlavní postavy (Dennis Quaid, Topher Grace). Pro mě velmi silné a autentické, a kdybych měla film charakterizovat, napíši „upřímný“. Těším se, až jej znovu uvidím, protože jsem z něho byla doslova uchvácená, právě pro svou lidskost.
Jak na věc (About a Boy, 2002)
Režie: Paul Weitz, Chris Weitz
Výtečná role Hugh Granta (prachatý flákař a lovec, ale vtipný, pohotový, svérázný). Pro romantické komedie tohoto typu mám slabost, protože nenudí, a když u nich nelze odhadnout děj, tak tuplem. Naoko se film tváří natvrdle a nepřesvědčivě, než se děj rozběhne, ale pak jak se začnou křížit silné momenty propletených příběhů, sebere vás to, i když tomu třeba zase až tak nerozumíte. Konec je výborně ujetý, asi mám pro anglický humor, anglické hraní a anglickou tvorbu fakt slabost:-)
Mlha (The Mist, 2007)
Režie: Frank Darabont
Hororům se vyhýbám, protože tenhle druh adrenalinu mě spíš odpuzuje, než naplňuje. Ale čas od času se naskytne výjimka, kvůli které není od věci porušit pravidlo, a jméno Stephena Kinga (knižní předloha) tomu samozřejmě napomohlo. A přestože jsem film spíše odposlouchala, neb jsem u něj přebírala oves, na své jsem si přišla, protože ač se to zpočátku tvářilo jako laciné béčko, vyklubalo se z toho příjemně mrazivé drama o lidech, nikoliv o příšerách. Fantastický klišé moment v závěru (věc překračující auto) nejvíc, tohle mě na tomhle kino žánru skutečně baví, a co jediné mě neuspokojilo, bylo samotné finále, protože jsem trapně uhodla, jak film skončí. Ale dobré, dobré to bylo!