Vlastně jsem nad tím nikdy hlouběji nepřemýšlela. O škaredých zážitcích, kdy koně lomozili v hořících stájích, jsme nejspíš slyšeli všichni, a známe je z filmů: plameny, řinčící řetězy, dupání kopyt a řehtání. Jedním slovem – kravál. Přitom kůň je zvíře extrémně tiché...
Baví mě filmové bitvy, pokud jsou autenticky udělané (Pelenor v Lord of the Rings – nejlepší podívaná všech dob). Rachot obohacený o řev koní, což pokaždé s úšklebkem okomentuji, stejně jako scénky, kdy jezdec jedním pohybem zastaví koně ze cvalu a kůň stihne zařehtat. Oni koně ve filmech jsou extrémně „ukecaní“, během dvou hodin podívané mám naservírovaných víc zvuků, než kolik během týdne slyším od vlastních hajter. Zřejmě i proto jsem k hlasovým projevům koní v nouzi byla skeptická; tedy až do dnešního rána.
V jednu ráno můj kůň vzbudil majitelku stáje, ač spala na opačné straně baráku. Kopal do stěny boxu tak intenzivně, že to působilo dojmem bitky dvou zvířat na chodbičce stáje (stát se může všechno: stačí zapomenout zavřít boxy), a řval. A můj kůň není řvavý typ, to už musí být, aby nějaký zvuk vyloudil. Když ho někde odložím a on zůstane sám a opuštěn, budiž: ale křičet ze stáje, kde sám nebyl?
Chudák se totiž dusil, a to prosím kvůli mně. Už měsíc a půl hledám fígl, jak mu zahojit od much vykousaná místa na jizvách, a tohle bylo jediné účinné řešení – zavřít ho na pár dní do boxu, kde mouchy nejsou. Věděla jsem, že pro jeho dušnost to nebude zrovna optimální situace, a tohle měl být poslední den „vězení“; ale že z hoblin pod sebou dostane takovýhle záchvat, by mě ani ve snu nenapadlo. A čím více kašlal a skláněl hlavu, tím více vdechoval to svinstvo pod sebou, a muselo mu být hodně ouvej, když spustil poplach, aby si přivolal pomoc. On, který nikdy do stěny nekopl, a který v přítomnosti koně nikdy neřehtal...
Jakožto záchvatů znalý alergik jsem trpěla s ním, než se mu ulevilo. Samozřejmě Murphyho zákony fungovaly na 100%: zrovna byli zbylí dva koně u bažanťárny, tedy daleko, takže nezbylo nic jiného, než spolu s Finem vykýblovat ze stáje i chudáka Béruš, který byl uvězněný kvůli abscesu v kopytě. Pochod kriplů v nočních hodinách... Po tmě nahoru, po tmě ve výběhu dalších půl hodiny, v rámci pozorování. Ale nejhorší bylo, když jsem se po poplachovém budíčku oblékala, vystresovaná nadoraz, jestli nejde o koliku z odčervení, protože jsem v černočerné tmě automaticky zašla pro Sazinku, s vodítkem v ruce. A ona tam nebyla:o(
draace
Finův kašel jsem slyšela ještě před mostem. Tenhle zvuk mě bude pronásledovat do konce života.
No a jeho bebíčka... Ráno od much rozežraná durch, takže všechno znovu:o)