1) Vstávat podstatně dřív než ostatní, protože váš kůň se pase kilometr od vašeho bydliště. A jelikož zdejší terény nejsou cyklistice nakloněné (doslova), polovinu trasy, tedy tu do prudkého kopce, vyfuníte po svých a ještě musíte v klouzajícím blátě tlačit kolo.
2) Vyhledat koně na dvou hektarech, v trávě vysoké pás. V mokré trávě!
3) Přesunout koně do stáje, což je další necelý kilometr.
4) Zabláceného mustanga přetransformovat do podoby „upravený bělouš“.
5) Dávat bacha, aby vám bělouš neposral věci zelenými sračkami, protože i bělouš tuší, že se jede závodit a má tudíž zrychlené trávení.
6) Dávat bacha při nakládání, protože bělouš do vleku pospíchá rychleji, než je obvyklé; což je ovšem mnohem lepší varianta, než když bělouš odmítne nastoupit a v transportních kamaších vám uteče na pastvinu:D
Dál to nebudu protahovat: fajn den. Jasně, chcalo a chcalo a chcalo (sluníčko vysvitlo, až když jsme mířili domů), ale koně byli veselí a hraví. Pořadatelé soutěží se krapet ztratili v organizaci, takže já i Móňa jsme do parkuru nastoupily dvakrát, abychom z něho posléze vysmátě odešly (hlasatelé a rozhodčí vlastnili každý evidentně zcela jinou startku).
A výsledky?
Odpovídající přípravě:-)
A nelze než doufat, že nadrženost koním vydrží až do konce sezóny :D
draace
Nejvíc SPECIAL THANX to Lavera – za poskytnutí posledního bílého doplňku bílému koni:D
Ivě a dětem děkujeme za podporu, i v takhle psím počasí.
A v neposlední řadě děkujeme slečně Jitce, za odvoz!