o předzávodním stresu
Teoreticky bych měla mít příšerný předzávodní stres, protože na sobotu je naplánovaný výjezd (závody). Ale já ho nemám, což není dobře, protože většinou čím je horší stres, tím poklidněji vše probíhá. A dokonce si kladu otázku, jestli všechno to, co se odehrálo v posledních třech týdnech, není varováním od Stvořitele (jakože „snažím se ti celou dobu naznačit NEJEZDI, ty trubko“).
Když pominu stresy spojené se zařizováním dopravy a rovněž fakt, že kobylčina licence je konečně doma (pár dní před startem), zbývá už jen poslední položka, kterou je samozřejmě mé sportovní náčiní (tedy kůň). Protože vše, co se děje kolem něho, už o hodně překročilo hranice „to je normální“.
Že jsem ho nechala okovat novým kovářem, který z mé věty „A pěkně skáče!“ nepochopil, že s koněm skáču, je moje blbost: reference na jeho práci zněly dobře, ale výsledek už se mi tolik nelíbil, a přesně dle zákonů schválnosti jsem po čtyřech dnech špatného spaní a nutkavého sahání po telefonu „chci to předělat!“ stagnovala. Přece nebudu zase paranoidní hysterka! (Chyba, chyba, chyba.)
Ze špatně udělané ortopedické podkovy vzniklo přerušování tréninku a mezitím se Finovi dařily další výtečné kousky směřující k narušení mého psychického zdraví. Předně šlápnutí na kámen, který byl roky předtím tak akorát zanesený vrstvou pilin a štěpky, o týden později noční útěk stáda kvůli návštěvě cizí kobylky (nechci vědět, kde a JAK běhali), a v neposlední řadě quarter hřebec, který usoudil, že bílá barva je „in“ a pokusil se mi Fina ne zrovna šetrně připustit. Plus čekání na kováře: napoprvé nepřijel, napodruhé zapomněl svářečku, takže až napotřetí se dílo podařilo.
Od té doby čekám, co dalšího se stane. Řeším, jestli jet či nikoliv, protože chci a potřebuji Fina vidět pracovat na korektním povrchu, aby jednou provždy moje teorie „v tomhle on chodit nechce a nebude“ nabyla na důvěryhodnosti. Stres z blížících se závodů naopak vůbec nemám, protože na koni hledám neexistující vady a defekty, a zhruba každou hodinu jsem rozhodnutá, že asi radši nepojedu. On sice nekulhá a nejeví tělesné indispozice, ale tolik se mu toho stalo... A šestý smysl je mrcha, notabene u paranoidní hysterky. Už jenom fakt, že nemám předzávodní stres, je znepokojující.
Proč ještě nemám akvárko s rybičkami? Které jdou splachovat do záchodu a koupit nové, když to nepřežijou? Ha?
draace
I předpovědi na sobotu jsou vtipné.
Protože v květnu tam bývá buď extrémní vedro, nebo neméně extrémní chcanec a zima, jiná možnost není:-)