Když mi veterinář dnes oznámil „můžete klidně spát, protože jemu opravdu nic není“, koledovalo si to o odpověď „nebudu a nebudu a nebudu“, což jsem si samozřejmě odpustila, protože po takhle důkladné prohlídce by to nebylo košer. Ano, konala se tradiční národní přehlídka arabů, kdy bílej předvedl absolutně dokonale čisté chody, až jsem měla chuť vzít klacek a přes nohu ho praštit, abych si nepřipadala jako absolutní debil. A schválně jsem ho točila prasácky na pětníku a nechala ho zaorat zadkem: marně.
Obdobně probíhalo i vyšetření ultrazvukem. Kůň málem zkolaboval, když mu vet holil kloub (kůň totiž nikdy v životě nezažil stříhání srsti) a další desítky minut jsem strávila v pozici „jsem v kině, dívám se na film, ale bez titulků a brejlí to asi nedám“. V podstatě jsem klikařka, protože pan doktor měl s sebou praktikantku, které bylo velmi podrobně popisováno, co kde je, a to ze všech úhlů a světových stran, takže jsem byla svědkem zevrubné přednášky o každé kosti, vazu, svalovém vláknu a všech těch dutinách a já nevím, čeho ještě (a že tam toho bylo), a vždy, když padl jakýkoliv termín, který mi něco říkal, jsem napjatě čekala větu „a tady je PROBLÉM“. Abych mohla chytře dodat „já to věděla!“, akorát že jsem čekala marně.
Tak aspoň vím, jak vypadá kůň zevnitř. Možná bych byla schopná na monitoru najít úpon na sezamskou kůstku, protože tam se prstem šmrdlalo a kurzorem ukazovalo velmi dlouho (nálevka byla jediné místo, kde byly viditelné anomálie, a za tu by mi měli poděkovat, že jsem Fina včera pustila na zahrádku s kobylou, protože kdyby zůstal zavřený doma, ani tu by neměl).
Mohu se utěšovat tím, že mé zvíře posloužilo jakožto ukázka „kloub dvanáctiletého zdravého koně“, a přemýšlet, jestli fyzioterapeutovi zalhat „akutní případ, extrémně bolavý kůň“, nebo mu na rovinu přiznat „je to domněnka ve velikosti kontinentální paranoie“. Anebo zatnout zuby, a než přijede, na koni testovat, jestli opravdu nejde o negativní placebo efekt (strach koně, že ho zatahá podkova).
Proč hajtry nemluví srozumitelněji?:-)
Navíc mě tak strašně bavilo se o něho starat, když byl zavřený ve stáji:-( A ne jen chodit na pastvinu s kýblem a prudit ho „sežer to, nebo sežeru já tebe“. Hlavně sekání trávy a ježdění s plně naloženým kolečkem přes koleje, to bylo nejvíc.
draace
Momentálně jsme na hranici pěti tisíc korun, co se týče vynaložených nákladů.
A není všem dnům konec, protože já na to přijdu!:-)
