Nechybělo málo a naplnilo by se mé obligátní „můj příští kůň bude ex-dostihák“, i když s malými odchylkami, protože má představa je „tmavý ex-dostihák“, a to nejlépe černý.
Naproti tomu by však pořízení v pořadí druhého šimla mělo o to vyšší grády.
Úvaha paní Váňové, že by mi místo Fina mohli podstrčit právě Lovrana, prý „abych neměla s těma barvama problém“, mě nemálo rozesmála. Samozřejmě jsem ihned odpověděla, že Fin ve sportu pokračuje, když na sonu nic nemá, a že kupovat dalšího koně raději ne, ale samozřejmě ve mně myšlenka druhého šimla začala hlodat. A ne málo.
Akorát že nejen ve mně, takže na Lovrana jsme se jely podívat dvě, a přesně jak jsem říkala:“Nechci ho vidět, protože až ho uvidím, budu ho chtít!“ A přesně tak to bylo, a to u nás obou. Valach byl sice z posledního dostihu bolavý, ale rozhodnout jsme se měly do soboty (šibeniční termín), takže jsme si na něho sedly, aspoň zaklusat pro pocit. A po zjištění, že šiml má křivou zadní nohu a tudíž opačný šmajdochod než Fin, mi bylo jasné, že nedokážu říct ne. A že to asi bude facka zdravému rozumu, protože co si budeme namlouvat, zrovna v růžové finanční situaci nejsem.
A právě to rozhodlo, že jsem místo okamžité reakce „já ho beru, protože já ho chci!“, počkala, co kamarádka, do dnešního dne nemajitelka koně. A naprosto chápu, co se jí honilo hlavou, i že se do Lovrana okamžitě zamilovala, a zhruba tak desetkrát za minutu musím sama sobě nahlas opakovat „takhle je to jedině dobře, protože dva koně bys teď nezvládla!“
Málo platné, finančně by se dva šimlové ukočírovat dali, ale fyzicky nikoliv, protože padám každý večer na hubu i z jednoho jediného. Ale uznejte sami, že by byli výborná dvojka...
draace
I jsem si kvůli němu pobrečela.
A kecy, že můj další kůň má být ČERNEJ ne a ne zabrat, sakra práce!:-)