Po dlouhé době jsem navštívila závody coby wrangler, nikoliv jako soutěžící. A těšila jsem se, že to bude fajnové, protože si svou funkci „podržtašku“ užiju, tedy pohoda, žádné nervy a klídek.
Tím spíš nechápu původ mých stresů, které mě kamenovaly celý týden, většinou v podobě snů (ústřední téma – přijíždíme pozdě a už se startuje, či rádi bychom přijeli aspoň pozdě, ale někde uvízla doprava, okořeněno faktem, že nemáme průkazy koní či že poníkova krev pozbyla platnosti). Budu já vůbec někdy před závody spát klidně?:-)
Každopádně fajn den. Počasí mě trošku vypeklo, bylo o chlup chladněji, než jsem čekala, ale nepršelo, k mé úlevě (když už jsem nahlas zdůrazňovala, že pršet NEBUDE). Nikča s Amíkem předvedli líbivý výkon, Štěpánka s Megy heroický, a účast trenérky v zrcadlovém skákání byla výborným divadlem nejen pro nás, protože Móňa je prostě komik.
A jestli mi bylo líto, že nestartuji?
Ano, hodně. Ale pořád lepší tahle varianta, než se nechat přizabít, protože ze včerejší Móniny „vycházky“ mě bolí snad i vlasy a netřeba dodávat, že pan kůň by tohoto faktu efektivně využil ve svůj prospěch:-)
draace
Abyste byli v obraze: vycházka s Móňou znamená „cválat všude, kde to jde, tedy nejlépe pořád“.
Ale už jsem se naučila jejímu jazyku rozumět a nebrat výrok „Půjdeš si s námi zítra zaklusat?“ úplně vážně:-)
