Ano, to všechno jsme měli s sebou.
I já ráno váhala, jestli nenechat teplejší mikinu doma (proč sebou tahat zbytečné hadry?), koním jsme sehnali stan (kvůli stínu) a servírovali jim elektrolyt s předstihem a největší stres jsem měla z bílých půjčených rajtek: že až se zpotím, nepůjdou ze mě sundat, protože jsou MOC teplé.
Ale byli i větší machři (někteří členové týmu vyjeli jen v tričku:-)
V Rosnicích, kde poprchávalo a foukalo a vlezlo za nehty lezlo, naši skupinu zachvátila nefalšovaná panika, protože počet lidí několikanásobně překračoval počet kusů prádla. Teplota klesla do hodnot tak nízkých, že by se za ně nestyděl začátek zimy, a zatímco koně byli rádi, že třicet a více stupňová vedra jsou fuč, my museli improvizovat. Bundu do lesa s větou „je ale fakt špinavá!“ nám zapůjčila Jitka (bundu jsme po chcanci vraceli naprosto čistou, bláto nemělo šanci slejvák ustát), jezdci půjčovali nejezdcům saka a brali si od nich mikiny, dvě děti od tragické smrti prochladnutím zachránila Finova bederní deka a na své si přišly i hokejové dresy, vyhrabané z auta. I bezpečnostní vesty zůstaly na jezdcích, protože ty opravdu neprofoukly:-)
A samozřejmě vrstvení: tílka, trička, trika, civilní ponožky pod jezdecké, a za co jsem byla nesmírně ráda, bylo předzávodní použití mazadla na kůži, co se týče sedla, bot a chapsů. Z hlediska rychlosti použití je jednodušší vzít sprej a kůži nastříkat: ale postřiky rychle vzaly za své, zatímco my, kteří poctivě mažeme, jsme měli suché nohy a lýtka až do večera. I po šlapání do louží a pohybu v mokré trávě!:-)
draace
Akorát posedlí jsem měla účelně namazané lehce, kvůli půjčeným rajtkám.
Takže příště nepromokavý povlak s sebou!:-)
