Přirovnání „řežou se jako koně“ nevzniklo z ničeho, protože když se do sebe pustí dvě cca půltunová zvířata, jde legrace stranou. Koně se navzájem umí výtečně zrasit, dokážou si způsobit i smrtelná či těžce léčitelná zranění.
Nejvíc fatální jsou úrazy, kterým šlo předejít (viz vyražené oko našeho Amíka přes plot, kvůli neschopnosti sousedů si zabezpečit vlastní koně).
Že v elektrickém plotě sousedů nad naší pastvinou není elektrika, jsem zjistila v pátek. V neděli se hřebci již dobývali k nám, takže jsme odpoledne požádali majitelku, aby si je lépe zajistila; byla nesmírně udivená faktem, že hřebci byli mimo ohradu (evidentně nekontrolují ani vlastní koně, ani ohrady) a naši žádost považovala za zbytečnou (hřebci jsou neškodní a skrz plot za kobylami nechodí, a pokud my máme elektriku, není důvod situaci řešit).
Takže v úterý proběhla na naší pastvině bitka: naše stádo versus cizí hřebec. Riziko nejen úrazů, protože k protržení plotu a honičce pravděpodobně došlo za tmy, ale i připuštění naší krásné sportovní poničky něčím, co sice má koule, ale kvalitativně z toho roste nemlich stejný žebrák, jakým je Fin. Koně se pokopali, pokousali, proběhli, ale naštěstí bez vyraženého oka či zlomené nohy, nedejBože připuštění.
A tak jsme se rozhodli, že vybudujeme ohradu dřevěnou, aneb snížení rizika návštěv od sousedů. Včera jsem začala elektrický plot rozebírat, zpřetrhané elektrické lanko jsem posbírala, a že následující den vytrhám sloupky a zasadím kůly.
Krásné plány! Ještě kdybych si ale všimla, že v ohradě nad námi jsou znovu hřebci. Ti samí, kteří předevčírem přesně z této ohrady uprchli a to rovnou k nám, ti samí, kvůli kterým náš Béruš kulhá. A co mě dojalo tuplem, byl nemlich stejný stav ohrady, jako předtím: bez elektriky, spadlý sloupek, prostě plně „funkční“. A tak jsem stála nad naším rozebraným plotem, s vědomím, že jsem hřebcům umožnila bezproblémový vstup k nám...
Jsou chvíle, kdy by člověk beznadějí brečel. Ale na brečení nebyl čas, protože důležitější bylo zabezpečit naše koně. Pár minut to vypadalo, že si budeme muset náletové stromy pořezat ruční obloukovou pilou, ale naštěstí nám na pomoc přišel tatínek jednoho z dětí a zkrátil naše utrpení na 30 minut práce. Já vyřízená po celodenním boji s plevelem, Móňa s akutním zánětem průdušek: perfektní pracovní tým.
Děkujeme za pomoc, Pavlovi O.!
A to všechno kvůli bezedné bezohlednosti sousedky, která mě v rámci poslední slovní přestřelky nazvala místním „paparazzim“. Přesně tohle se mi vybavilo v momentě, kdy jsem fotila naši nejčerstvější proti-hřebčí barikádu, a kromě nezvratného faktu, že paparazzi fotí a stíhají celebrity (nikoliv zadlužené niemandy), mi přišla MMS od manželky, zobrazující dokonalou omluvu kuchařů, kvůli kterým se (cituji) posrala půlka Dukovan.
Takže záchvaty smíchu.
A z barikády máme radost jako malé děti. Sice mám servané pracky a Móňa skřípnutý zádový nerv, ale koně nemusí noc strávit zavření ve stáji. A o tom je!
draace
Zítra má prý sněžit.
A chcát.
Proč mě to nepřekvapuje?:-)