Chudáček nemocnej...
Chudáček nemocnej je prosím můj kůň.
Mého koně teď lituje každý, ovšem mé peněženky už nikdo. K dnešnímu dni stála celá ta legrace už 3.200Kč (naštěstí lze dělit mezi dva koně), a zdaleka není všem dnům konec.
Jak vlastně onemocní kůň? Zcela jednoduše: stačí, aby byla mírná teplá zima. Zvíře obrostlé medvědími chlupy se přes den abnormálně zpotí, a jakmile se ochladí, je snáze nakazitelné respiračními chorobami. Přechody mezi minus pět a šestnáct nad nulou v lednu zvířatům v zimní srsti neprospívají, narozdíl od různých bakterií a plísní, které si takovém klimatu libují. Není totiž ani vedro, ani zima.
Respirační choroba spojená s nadměrným výskytem plísní vykoná svoje v trávicím traktu koně: notně oslabí imunitu a dá zelenou škodlivým bakteriím, se kterými by si tělo normálně poradilo. Bakterie napadnou nejvíce náchylnou část zvířete: u mého koně to jsou dušné průdušky, podražené právě respiračními chorobami, se kterými se letos opravdu roztrhnul pytel nejen u lidí, ale i u zvířat.
A ejhle, v průduškách se nám mezitím vytvoří luxusní bakteriální zánět, který navenek nepoznáte. Kůň za vámi nepřijde a neřekne:“Hele, živitelko a služko, když se moc hýbu, tak mám hluboký kašel, teče mi z nosu a bolí mne na průduškách... Nešlo by s tím něco provést?“
Kůň se naopak dál tváří, že je všechno v pohodě, s ocasem nahoru lítá po pastvině a vrhá se na jádro, jako by měsíc nežral. Zrovna v tomhle období, kdy je víc tma než světlo prostě jeho slabší zdravotní stránku neuzříte. Teprve až když z toho druhého náhle a neočekávaně vyleze taková barevná nudle, ze které by se dalo modelovat, se pro jistotu zavolá veterinář a ten vám oznámí, že oba koně mají záněty: jeden pod hrdlem, druhý na průduškách. A už se to hrne: honem antibiotika, honem čajíčky, honem co nejvíce eliminovat množství plísní. Koníčkům chudáčkům klid, žádná práce, žádný pohyb, při kterém by se potili... ubožáčci nemocní...
Koupíte chudáčkovi koníčkovi drahý preparát, který odvádí z těla toxiny plísní. "Chudáček nemocnej" se v tom ponípe, ve své tradiční oves-vitamínové večeři, a že tohle teda jakože žrát nebude. Je tam něco nového, fuuuj, nechce. V boxu bych ho uvázala ke žlabu a nechala bych ho nad tím stát (ono by mu to časem nedalo), ale takhle venku, kde se k vodě musí jít a k senu musí jít...? Těžko.
A aby toho náhodou nebylo málo, tak využije momentu, kdy jdete pro seno, a na kolenou podleze druhý vchod (ten dřevěný). A okamžitě vezme roha. A myslíte, že utíká domů?
Kdepak. S ocasem nahoru bude pádit po terasách a vyhazovat. Děsná bžunda, podvečerní honička, hurá a davaj Žilina. Vám nezbude nic jiného než ho následovat a skoro po tmě tam sehrávat divadla, jak teda jakože jdete pryč a bez něho... a že máte kýbl plný dobrot (ano, to mi zcela určitě věřil) a že si ho vůbec nevšímáte...
A když už nakonec opravdu přijde, tak se jako největší neviňátko před vámi zastaví a odfrkne si natolik vehementně, že vás ohodí takovou mega nudlí, kterou byste si z fleku mohli omotat kolem krku jako šálu. Scéna jako z amerického filmu: tak jsme tam tak stáli a zírali na sebe, on položil jedno ucho... A já měla takovou chuť ho zabít...
Takhle se totiž chová nemocnej chudáček, který bere antibiotika a který nesmí svou tělesnou schránku namáhat. Moje rada zní: pokud hodláte pastevnímu angloarabovi zamezit pohyb, v rámci prevence mu utrhněte nejméně dvě nohy. Ušetříte si čas, nervy a přespolní vytrvalostní běh v botách pionýrkách, které jsou ve zmrzlých krtincích receptem říkajícím si o frakturu kotníku.
Daja Swito
litující chudáčky koníčky formou „něžných“ a „milujících“ slůvek... vyloženě... muhehe:o)
Toto je výraz typického nemocného chudáčka koníčka.