Tak jsem si na mého v práci top oře po delší pauze (necelých 5 měsíců:-) sedla, když už byla příležitost (příležitost totiž moc často nebývá). Aby k naší sociální interakci nedocházelo pouze a jen ze země, byť většinou jde o konfrontaci našich končetin, kdy její hrudní přední má vždy před mou dolní notně navrch.
Můj top oř během třiceti minut srazil veškerý můj elán a sebevědomí na bod nula, protože na rozdíl ode mě má zcela jasno, kvůli komu se namáhat, a něco mi našeptává, že až si na něho zase sednu, někdy za půl roku, bude to nemlich to samé co dnes.
Ale aspoň jsem prubla nové pracovní kalhoty:-)
