Po katastrofální zkušenosti z vídeňského koncertu jsem vynesla zřejmě nejpotupnější žádost své ponuré existence a to o místa k sezení. Chápete jistě míru mého pohnutí... Bohužel nevyhnutelná záležitost, protože druhý den jsem potřebovala být v práci a to v plné síle a nasazení.
Nicméně pohled na plnící se arénu z pozice vsedě nebyl až tak špatný (viz foto výše) a co hlavně, Pet Shop Boys jsou ikonou kostýmů a vizuální show, tedy porce přesně pro mě. Mám je ráda už mnoho let, koneckonců byl to jejich hit It´s a sin, který mě někdy v roce 1987 doslova přibil k obrazovce malé čb televize. Silná záležitost, protože vidět tehdy imperialistický videoclip v odpoledních hodinách byl malý zázrak (někdo ve vysílání Vegy anebo Magionu silně zhřešil:-)
Takže jsem se těšila na vyhulenou projekci, ještě vyhulenější oblečky a elektrickou hudbu s nestárnoucím aranžmá a doufala jsem, že se dostane i na mé top album "Very" (dostalo). A užila jsem si to, od začátku do konce, byť jsem tušila, že mého rockového nastávajícího to asi až tak nebaví (což mi poté potvrdil) a o to víc mě těší, že se mnou na tenhle ultra výhul šel.
Protože co se týče kostýmu, znovu překonali sami sebe. Oni mě prostě baví a bavit nepřestanou:-)
draace
Akorát tedy cesta domů autem po tmě, to byl masakr.
Domnívala jsem se, že bude prázdná silnice a pojede se dobře. Nějak mi nedocvaklo, že z koncertu aut pojede víc...