Ano, mám malé výročí. Nekulaté, ale plné emocí: dne 7. května jsem si koupila svého prvního vlastního koně. Vybrakovala jsem konto a de facto z trucu: můj kůň. Byl prostě jenom můj.
Vzpomínky patří především pampeliškám. Pořídit si koně dne 7. května nese jistou výhodu: nazítří se zpravidla nemusí do práce, bo je svátek. Koně mi přivezli večer, a své první hodiny „spolu“ jsme trávili v pampeliškové louce, zatímco druhá kobyla tahala z lesa tyčovinu na ohrady. Můj kůň hned první den stihl pokousat pomocníka…
S Bobánkem jsem několikrát plánovala zajet na ono místo, dne 7. května, a vyfotit znovu pampelišky, spolu s ním. Ale nikdy jsem svůj záměr neuskutečnila. Bobánek už není mezi živými, a ani s Finem se nechytám: letos dne 7. května je převážná většina pampelišek odkvetlá. A za rok? Bůh ví, kde budeme. A to už bude výročí kulaté…
Daja Swito
Bobánkovi.
Mému nejnamyšlenějšímu egoistickému zvířeti.
náš úplně první společný snímek
(pampeliškové foto nemám naskenované:o)