Jak už to bývá, když někam chcete jet, tak to zpravidla nevyjde. A když se vám naopak někam jet nehodí, protože máte pár dní před svatbou, odjede si Monika na týden na dovolenou, abyste poslední dny s titulem "slečna" strávili v sérii protivných odpoledních služeb, z nichž kvůli její absenci polovina beztak nebude odpolední, nýbrž půldenní či celodenní (jako v případě Heroutic:-).
Ale co by člověk pro černá zlatíčka neudělal! A tak jsem Láďovi kývla, že tedy jo, že to nějak zvládneme i bez Moniky. A přesně dle Murphyho zákonů schválnosti jsme si hezky objeli lán světa, koneckonců jako každý, kdo do Heroutic jede poprvé a zvolí nejkratší cestu. Což nám záhy potvrdil kovář, který sice dorazil tou lepší, ale kterého pro změnu zdržela nehoda, která silnici kompletně uzavřela poté, co jsme kolem hromadné havárie kamiónů projeli my. Štěstí v neštěstí!
A hlavně už mě neposílejte zjistit pořadová čísla koní, protože já do toho seznamu budu civět půl hodiny, abych posléze vyrazila oznámit, že tam ani Amík, ani Fin nejsou (bodejť by byli, na drezúrních závodech).
Ale zadařilo se. Andula sice dvakrát předvedla těžkotonážní extempore (poprvé kvůli pet lahvi s pitím, kterou si Láďa dovolil vzít do sedla, podruhé když začali v rámci čestného kola diváci tleskat), ale její druhé místo v "L" soutěži si sólo pochvalu rozhodně zaslouží, protože její zlepšování se je naprosto impozantní (našeho fríského plnokrevníka IBOP zkouška pravděpodobně nemine). Amálka předvedla standardní výkony oceněné standardním počtem mašlí a mohli jsme frčet domů.
Aneb jak říkává kovář:"Jo, jo, Heroutice, tam za vítězství v "S" dávají hřeben, tam určitě jeďte!":-)
Dekorování Andulka střelená relativně psychicky ustála, a to obě mašle.
A tak si lidé při čestném kole zatleskali... a Vladimír se projel :-)))
