Čekáte pikantní zážitky z loučení se svobodou?
Čekáte marně.
Ne, že bych proti loučení se svobodou cokoliv měla, to vůbec, ba naopak, protože já jsem pro každou špatnost a dámskou rozlučku tohoto charakteru bych uvítala, jenomže já bych vyčerpáním usnula v lepším případě během ní, v horším zítra během obřadu. A to se nehodí.
V práci jsme celý týden byli pouze dva, což mi plně zabezpečilo potlačení jakýchkoliv předsvatebních stresů, protože na nic víc než na svalení se do postele mi síly nezbývaly, a tak když jsme dnes s Frostem jeli vyřídit výměnu svatebních prstýnku (ano, den před svatbou, jak jinak), spala jsem celou cestu. V Kladně jsme zjistili, že Frostovi ho mohou vyměnit hned, zatímco já si na něj budu muset tři týdny počkat, načež jsem znovu usnula tvrdě jako špalek a probrala jsem se, až když jsme křižovali Hálovem a hledali Evinu farmu. Nedokázala jsem pochopit, proč to nemůžu najít, když už jsem tam přece dvakrát byla...
Ale našli jsme se, popovídali jsme, krávy jsme navštívili a úžasný svatební dar (jehně) odvezli a další dva tam zapomněli. Jehně jsme posléze přepravili na Horní Hrad (což jsem kupodivu prospala) a zbývalo vyzvednout zákusky, čehož se chopil můj zákonitý, neboť já jsem musela jít propůjčit ksicht mé rodné sestře, aneb generálka na zítřejší líčení. Protože jestli někdo skutečně byl z blížící se svatby pekelně nervózní a vystresovaný, tak právě moje sister, zatímco já jsem zůstávala naprosto v klidu (přece to měla být naše svatba, tudíž žádný důvod k panice, protože ženich se zdrhnout nechystal).
A pršet asi také nebude, takže jsem zase prohrála sázku. Ach jo:-)
draace
A spala jsem sama, před svatbou.
Aspoň něco málo, z tradice:-)
