Nuda. Doprava bez jediného zádrhelu… I když vlastně ne tak docela! Dopravkyně Míša potřebovala odvoz našich koňovitých zvládnout co nejdřív, což v praxi znamenalo, že jsme do Staré Role přijeli v devět ráno. Za normálních okolností by to nevadilo, akorát že Amíkova soutěž začínala až ve tři hodiny odpoledne.
Ale tak jsou horší věci.
A abychom neměli existenci fádní, první ránu mezi oči nám připravil organizátor jediných ofiko závodů na trávě, na které jsem se těšila jako malé dítě a které byly kvůli počasí v květnu zrušeny a přeloženy na září. A které kvůli žádostem nejmenovaných oddílů pár dní před konáním přesunuli na písek! Chtělo se mi výt na měsíc, protože tento jediný víkend byla tráva naprosto ideálně pružná, co víc by si přáli?
Mimoto týden před závody hnědému otekla přední noha a to tak, že divně. Divně v tom slova smyslu, že nekulhal, na dotek to nebolelo, nebylo to ani ničemu podobné, takže došlo i na analýzy z fotografií, a výsledný verdikt zněl, že ho nejspíš něco hmyzovitého štíplo.
A tak se chlapec pár dní preventivně flákal, aby na závodech posléze dokázal, že naprosto zbytečně. Ale i tohle k závodění neodmyslitelně patří, stejně jako neuvěřitelné machinace ze strany počasí, které nás pro změnu vyplavilo, a to tak, že už fakt hodně a na jízdárně se nedalo skákat už ani přes křížky.
Obdobně zvrácený smysl pro humor prokázali i organizátoři nejprestižnějších oblastních závodů, když celkem deset soutěží rozházeli do dvou dní tak nešťastně, že dvě vhodné pro hnědého se konaly v sobotu a jediná přijatelná pro bílého v neděli. V praxi to znamenalo muset buď platit dvě dopravy, nebo ve Staré Roli s koňmi přenocovat, a tak jsem znovu vezla zásoby sena a slámy, smířená s faktem, že volný den (ve smyslu odpočinku) nebudu mít ani jeden. A bílého jsem v sobotu nabídla Ivě do nižší soutěže, aby se rozeskákal a aby si Iva mohla v parkuru zaječet, když se můj čtyřnohý letec rozvášnil:-)
Frostova pivní sázka tentokrát vyšla nerozhodně, protože hnědý si v první soutěži vyskákal mašli. Nepřísluší mi soudit počiny Iviných soupeřek, ale mě by hanba fackovala, jít vybírat oblastní body do soutěží o čtyřicet čísel nižších, než jaké normálně chodím. K podobnému měření sil došlo i v dalším závodě, ve kterém však Amík po bravurně absolvovaném základním kole ukopl bidlo poslední překážky, a pivní skóre bylo vyrovnáno.
Po zjištění, že slámu jsem do Role vezla zbytečně, jsme koně ubytovali, a že zítra si nakrmit koníčky ráno buď pojedu autem sama, nebo použiji MHD, ať si prý vyberu.
Volba je asi jasná:-)
draace
Tak hlavně aby ráno dorazila Iva, rovněž autobusově.
Když už jí dnes žádný kůň na palec nešlápl:)
