Člověk by měl být rád za každou příležitost, co se týče ježdění.
Tedy ne, že by nebyl...
Ještě kdyby člověk, který si na koně sedne 1-2 měsíčně, dostal toho nejhodnějšího koně (aby to bylo spravedlivé alespoň z hlediska fyzických dispozic).
Ještě kdyby kůň, kterého daný člověk dostane, nebyl přesně ten typ, který udělá cokoliv, aby nemusel udělat to, co po něm chcete vy.
Ale zase ta příležitost...
A tak cedíte pot, krev, slzy, sliny... Tohle všechno vám teče z nosu, úst, očí. A zoufale si v duchu říkáte "to dáš, to dáš, vydrž, už se jenom bude cválat... pak můžeš umřít, s hrdým pocitem DALA JSEM TO!"
Místo kýžené úlevy po cválání však nastává situace "budeme skákat!" a spolu s ním dilema "buď to cvičitelce odmítnu, čímž si zajistím, že už podobná nabídka NIKDY nepřijde, nebo to prostě aspoň zkusím".
Protože pokyn "budeme skákat!" přichází zásadně v den, kdy jste si ráno zajeli do Váňova, strávit tři hodiny času v sedlech koní dostihových. Protože do Váňova, odjezdit dostiháky, jste si zajeli proto, abyste si zarajtovali víckrát než jenom 1-2 za měsíc. A právě proto, že jezdíte jen 1-2 za měsíc, jste po výletě do Váňova fyzicky vyčerpaní, a když do toho přijde ještě jedno ježdění spojené se skákáním, zřejmě aby masochisticky laděná jezdecká sebedestrukce byla úplná...
Život je pes.
Moje manželka by řekla "BOJUJ!"
Takže bojujete.
Snažíte se cválat, abyste se vůbec k překážce dostali.
Nejde to, fyzicky už není z čeho brát, doslova melete z posledního.
A v duchu vzpomínáte, kdy naposledy jste skákali... Ano, před Velkou pardubickou... tj. 12.10. 2013.
Cváláte.
Míjíte překážku, protože monstrum pod vámi není váš bílej a netočí na myšlenku.
Cváláte. Bojujete. Jak bylo to úsloví se srdcem hozeným přes překážku?
Blížíte se k TOMU a cítíte, že zvíře pod vámi právě usilovně přemýšlí, jak se z toho vykroutit, a tak preventivně přiložíte šporničku.
HOP.
Kůň je zřejmě slepý, protože v jeho podání měl kolmák 120 cm, nikoliv šedesát čísel, a aby svůj triumf navýšil, v letu vás vytáhne otěžemi na krk a vzápětí předvádí mistrovské číslo "přesun v čase a prostoru", aby se vás konečně zbavil.
Jedna nula pro koně.
Něco mi říká, že po tomhle výkonu mi nabídka "budeme skákat" nepřijde už tuplem nikdy, takže celý ten masochistický manévr byl naprosto zbytečný.
Proč mě to ještě překvapuje? :D
