Vzpomínka na ničím nevýrazného a nejobyčejnějšího koně
(část první)
Již dlouhou dobu plánuji věnovat pár řádků v blogu právě Stormíkovi. Proč? Toť zajímavá otázka, protože jeho příchod, přítomnost i odchod proběhly bez výraznějších emocí. Nezajímavý kůň, narozdíl od svých tří kolegů, na které se lepily veselé příhody jedna radost, byl on ten nejmíň problémový, skoro až nudný. I přesto se nám paradoxně do srdcí vryl pěkně hluboko, což jsme bohužel zjistili až zpětně.
(Stormík druhý zleva /doběh Velké Pardubické 2001/)
Storm byl dostihový kůň, vyřazený z tréninku kvůli krvácení z plic. Svého času patřil ke elitě, běhal v zahraničí grupové dostihy a byl ověnčen slávou a ovacemi. Patřil německému majiteli, který se přestal o koně zajímat; za trénink dlužil sta tisíce, a řešilo se, co s koněm dál. Skončil u nás, v pronájmu, ochranná křídla nad ním roztáhla Klárka. Kůň sice dostihy běhat nemohl, ale sportovat ano, takže jsme překážkového koně převychovávali na koně parkurového. Logicky by každého napadlo, že to zas taková práce nebyla, protože kůň, který dokončil Velkou Pardubickou, jistě skákat umí, ale opak je pravdou.
Když to hodně zjednoduším: dostihový kůň skočí 1,60 m vysokou překážku, ale pouze v dostihové rychlosti, kdy mu pomáhá fyzika (rozběh a následný let), překážky překonává tzv. „naplocho“.
V podstatně pomalejším parkurovém tempu je pro takového koně náročná i metrová kláda, protože stylem „z místa a do výšky“ skákat neumí: bez dostatečné rychlosti si s výškou překážky neporadí. Na malé ploše parkuru je kromě bezchybného skákání nucen řešit i složité obraty, kombinace náročné na přesnost v úsecích mezi překážkami, skáče se de facto „na milimetry“. Koně je nutné od základu převychovat a přesvalit, což rozhodně není krátkodobou záležitostí.
Stormík změnu práce neřešil. On vlastně neřešil vůbec nic, vše přijímal bez protestů, k ničemu netíhnul, prostě poctivý dříč a pracant. Učil se a zlepšoval se. Halové parkury v pohodě, první fiasko na travnatém kolbišti, kdy s Móňou téměř kalupoval (bo se domníval , že se pojede dostih), bylo i fiaskem posledním. Na konci sezóny už bez problémů zvládal atmosféru i pomalé tempo v parkuru, zbývalo dopilovat technickou stránku skákání. Jeho pronájem však končil a Klárka byla postavena před dilema, zdali ho odkoupit či vrátit.
První den u nás (listopad r. 2002)