Jsme na cestě domů a z horní silnice vbíhá na lesní cestičku skupina dětiček, s paní učitelkami.
A děsný řev a ryk: "Koník! Koník! Koník!"
"Děti, děti! Pssst! Potichu! Nemůžete takhle křičet, u koníka, co kdyby se koník polekal a splašil?"
Paní učitelky jsou sečtelé, leč koník se nepolekal, ani nesplašil.
Místo toho se ukázkově otočil a zamířil přesně do středu řevu, v bláhové naději, že kde jsou hluční lidičkové, tam bude vození a tudíž i něco dobrého na zub.
To zklamání, když prošacoval čtvrtou barevnou bundičku a ona žádná mrkev, žádný rohlík...
Vesmír je opravdu těžké místo pro život malého bílého koníka.
:-)
