číslo pět žije !!!
Myslím to smrtelně vážně. Opravdu to tak je. Chcete konkrétní vysvětlení? Není nic jednoduššího, protože vše samozřejmě úzce souvisí s blížícím se Hubertem. Jak draace pokračuje v přípravách na Radovánky? Mno… snaží se. Muhehe.
Čísla jsem totiž vystřihovala v pátek a lepila jsem je na barevný papír. Nenáročná a pohodová práce, u které se dá vydrbávat, akorát že jsem po mnoha pokusech zjistila, že mi chybí pětka. Prostě nebyla, a to prosím nikde. Od té chvíle se veškerá moje konverzace upírala na „KOUKEJTE MI VRÁTIT MOJI PĚTKU… nebo se fakt rozzlobím…“
Pětka nalezena po třech dnech v práci, kde jsem čísla tiskla. Sviňa zapadla mezi pakl vyúčtování poštovného a předstírala, že tam není. Sláva, sláva, sláva – číslo pět žije. Čísla jsou určena pro parkur, který jsem se marně pokoušela postavit dnes. Ona kdyby byla jízdárna souvislá, co se týče povrchu, tak je to jiné kafe: jenom najít adekvátní povrch pro dvojskok byla akce na hodinu a půl, protože při manipulaci se stojany z nich v malých i větších kouscích odpadávají uhnilé části, jako třeba dvě nohy ze čtyř apod. O podmáčených místech, kde bývají louže netřeba se zmiňovat, v nich se prostě točit nedá, no aspoň že už nám ze směsi piliny – bláto zákeřně nevylézají šutry. Rovněž jsem zjistila, že překážkový materiál vypadá „natřený“ pouze z dálky, zblízka působí poněkud omšele. Kdo si letos nenašel čas na každoroční natření? Ano, draace. No draace letos nestihlo víc věcí…:o)
Ráda bych 10 překážek, ale prostorově jich zřejmě bude pouze osm, takže jsem kvůli chybějící pětce vlastně vůbec nemusela plašit...
Daja Swito
Čísla mě prostě nemají ráda.
Jsem si toho vědoma.