šmarjá, on už je čtvrtek!!!
Tak s tímhle pocitem jsem se probudila, a čestně prohlašuji, že se mi udělalo špatně. Není mi jasné, kde mozek k této mylné a zavádějící informaci přišel, nicméně pocit hrůzy byl oprávněný, protože středu jsem hodlala zabít urgencemi „přijedete ANO nebo NE?“ a rozdělováním sponzorských dárečků na hromádky „fakani“, „větší fakani“ a „nefakani“. Doufám, že soutěžící mají smysl pro humor:o)
Kajícně se přiznávám, že jsem stihla načít hromádku propolisových bonbónů (ano, věčný boj alibismu s mlsotou:o). Přece to znáte - musím vydržet být zdravá, že jo. Že kradu dárky pro děti? Mno… jak se to vezme: naše pořadatelské duo se totiž zřeklo veškerých výher. Ano, já i Móňa vždy soutěžíme, ale umístění a ceny v rámci Huberta vždy a bez výjimek ponecháváme hostům. Tudíž tohle by mohla být ehm náhražka… hahaha… Vloni jsem dětem zabavila plnou krabičku takových dobrých pendreků… vydržely mi půl roku. Jinak propolisové ňamky proti bolení v krku si o bližší prozkoumání řekly samy. Můj unavený zrak se během manipulace zarazil nad informací ohledně chuti, protože místo „šípek a malina“ draace vidělo „špek a malina“, a uznejte sami, že tahle „kombinace“ příchuti by nejspíš udivila každého.
Počasí mě deprimuje. Předpovědím se věřit nedá, protože kromě toho, že každý den tvrdí něco jiného, se občas netrefí ani omylem (viz minulá sobota). Doposud se mi nikdy nestalo, abych Huberta připravovala zabalená až po zmrzlý nos, a hřebíky musela zatloukat v rukavicích. Jsme na nějaké Sibiři, bo co? Kromě toho včera večer lilo, takže jsem zvědavá na počet louží na jízdárně, kvůli kterým budu muset kompletně překopat parkur. Bych nevěřila, jak složitým procesem je vymyšlení parkurového kurzu. Počáteční verze se skládala z neustálého točení na pravou ruku (ačkoliv tohle by zrovna mé herce sedlo víc než dobře), další byla pro koně neprojetelná, páč by museli střihat obraty o 45°. Nesčetněkrát jsem v kurzu zabloudila, horlivě přemýšleje, co vlastně byla pětka (ano, opět pětka), a kde je šestka, a ze které strany se vlastně šestka skáče, když fotograf bude tam, a že obráceně to asi nepůjde, protože je do té oračky se korektně nacválat nedá.; jenomže když se půjde opačně, tak i sedmička bude opačně a fotograf bude fotit koňské zadky, a to taky nechceme…
Další záhadou jsou barvy překážek. Máme čtyři, ale i přesto jsou zelené křížky zásadně poblíž zelených stojanů, a jeden jediný červený je před objektivy skrytý za sloupem.
Budiž mi útěchou, že při neplánované inventuře v ně krabic s nápisem „HURÁ HRY – rekvizice apod.“, jsem objevila kelímky na pivo a horké nápoje, plastové příbory, tácky na párky, pakl nových fáborků, prošlé kozí mlíko v prášku, krabici postrádaných propisek, tři golfová trika a … můžete se smát… čísla na skoky. Pravda, byla od 1 do 16, ale chybí 3 a 8, takže by mi na parkur stejně byla prd platná. Nicméně ta radost z nalezených kelímků, které bohatě pokryjí množství objednaného piva… že nemáme nikoho, kdo to pivo bude čepovat, to je pořád ještě „vedlejší“. Jinak bych měla asi poděkovat Móně, protože kdyby bývala neodjela stavět skoky s MÝM kladivem, tak bych jiné nehledala, a v den akce bych si rvala vlasy nad přebytkem kelímků.
Také bych měla spoluorganizátorce šetrně oznámit, že kolečka na stužky přijdou nejdřív zítra. Bude vyloženě nadšená:o)
Daja Swito
Středeční (ověřeno kalendářem).
Hmmm…. chčije.