A tak jsme celý víkend (oprava: půl soboty a celou neděli) jen žrali a sjížděli filmy.
Fascinující záležitost. Snažila jsem se mermomocí nemyslet na koně, jestli na ně neprší, nesněží, nefouká a jestli mají nahoře dostatek vody, protože jsem se jala vyzkoušet, co se stane, když nenavozím vodu do zásoby minimálně na dva dny a nechám to na majitelce druhého koně.
(Pokus s vodou již opakovat nebudu, protože v pondělí vypili 120 litrů a ještě se syčáci tvářili, že je to málo.)
Filmová nabídka vycházela z recenzí Interstellar, v nichž nejčastěji padalo srovnávání s filmy Sunshine (viděli jsme předloni), Gravitace a Horizont události. Horizont události mě nemálo zajímal, protože kvantová teorie (a fyzika všeobecně) je oborem, jež mě nepřestává fascinovat. A nejen kvůli faktu, že je pro můj mozek naprosto nepochopitelný, což je přesně ten důvod, kvůli kterému mívám záchvaty smíchu při sledování pořadů o vesmíru.
Obecná teorie relativity je totiž sama o sobě nesmírně vtipná, pokud se jí chopí překladatelé, snažící se podstatu vysvětlit stravitelnými příklady (např. hustota, kdy těleso o rozměru 1cm3 váží 10 tun). A filmy se tohoto tématu drží také velmi specificky, takže jsme po filmovém ztvárnění čtyř-rozměrového časoprostoru filmařského mága Nolana mohli srovnávat také.
Horizont události (Event horizon, 1997)
režie: Paul W.S. Anderson
Nápad výborný, ale provedení hodně balancovalo s béčkovými horory. Že nám během projekce vrtal soused do společného panelu, nakonec nevadilo, jako odlehčení to bylo výborné, a ještě jsme mu hlasitě radili, když díru sádroval a záhy omítal.
Přitom vizuální stránka filmu je výborná, atmosféra první poloviny by se dala krájet. Mně nevadí potoky krve, ani pohledy na zohavená těla, ale když to obalíte zvukovým klišé a ohranými lekacími efekty, působí to bohužel lacině. Škoda.
Gravitace (Gravity, 2013)
Režie: Alfonso Cuarón
O filmu jsem věděla, ale kino pro mě předloni bylo kvůli práci nerealizovatelné. Opět nezbude než konstatovat, že toho hořce lituji, protože právě Cuarón zvedl z popela slabou úroveň prvních dvou filmů o Harrym Potterovi a právě jeho díl (Azkaban) mám z celé ságy nejraději.
Gravitace coby projekce fantastická i na „jenom“ plazmě. Nebylo třeba se zdržovat, takže po úvodních titulcích se ocitnete ve vesmíru a zůstanete v něm. A dělá se vám špatně ze stavu beztíže a proklínáte se, že jste mimo Zemi, že ji vlastně nemáte na dosah, takže je nad vámi – pod vámi - za vámi, přestože je vlastně všude okolo vás, protože tam nahoře neplatí nahoře-dole.
A nesnášíte vesmír. Strašně moc. Stejně jako všechny ty šťastlivce, kteří tohle dílo viděli v IMAX ve 3D! :-)
Cuarónovi patřil i zbytek neděle, protože v televizi dávali Children of Men. Také výborná záležitost, navíc jeden z prvních filmů, který jsem kdysi mému manželovi doporučovala, domnívající se, že tam výborně zazní cover od Beatles, a netušíce, že titulní song nazpíval manželův top oblíbenec Jarvis Cocker (samozřejmě cover ve filmu nejsou Beatles, nýbrž Rolling Stones, aneb chybička se vloudila).
A tak jsme se dívali, klimbali, manžel se těšil na titulky a stálo ho to hodně přemáhání, nevytuhnout. Takže když místo titulků pustili reklamy a song vůbec nezazněl, byl vulgárnější než já, toho dne:-)
Filmů bylo dohromady mnohem víc, ale přeskočím je a vrhnu se na hlavní bod večera, což byl námi očekávaný film Bella Mia. Film, jehož scénář se mi dostal do rukou v době, kdy se jej chystali natáčet a při jehož čtení ve mně vyvstaly dvě myšlenky:“Jak tohle chtějí ve filmu ztvárnit?“ a hlavně „Kdo jim na TOHLE dal peníze?“
Lidově vyjádřeno, tvůrci si to evidentně představovali jako Hurvínek válku.
Když to hodně shrnu: z původního scénáře se do filmu dostala jen lidská část příběhu a navíc bohužel bez scén, na které jsem docela byla zvědavá. Z části obsahující kravskou dějovou linku zůstalo jen pár romanticky laděných (a to velmi vydařeně, bez ironie) záběrů na skupinu krav, kdy se kolem nich nelogicky střídala různá roční období, zatímco původní pilotní cíl (seznámit diváka s nitrem ubohé filosofující krávy, toho času na útěku před dvacítkou zuřivých lovců) vůbec prostor nedostal. A bodejť by ne, kráva mimikou zrovna neoplývá, a když vezmu v potaz myšlenkové pochody hovězího dobytka uvedené v původním scénáři… Které mají s realitou společný maximálně tak fakt, že kráva má čtyři nohy, vemeno a umí bučet.
Nad scénářem jsem hloubavě přemýšlela, jestli to není vtip, nad filmem jsem pochopila, že nikoliv. Mysleli to vážně. A mě upřímně mrzí, že se tehdy nepovedlo film vidět v kině, v doprovodu jedné mé nejmenované kamarádky, protože to by teprve byl zážitek roku.
Zjednodušeně vyjádřeno – kravina.
A to je zhruba všechno, pro dnešek.
draace
Původně jsme měli během zimní pauzy sjíždět Game of Thrones.
Jenomže stěhování neklaplo, tak snad napřesrok.