Možná se opravdu všechno špatné děje z nějakého důvodu.
Ať už jde o nasměrování na jinou cestu či navrácení nohama na zem, nebo obyčejné uvědomění si životních hodnot a priorit.
Možná i mně se to stává účelově,
možná za pět minut dvanáct před fyzickým a psychickým kolapsem.
Věci do sebe najednou tak nějak „zapadají“ a běh událostí začíná dávat smysl.
Ať už to tak je či není, ze všeho je nutné se poučit.
Nadechnout se.
Smířit se s faktem, že moc a peníze opravdu kazí vztahy,
ať už ve vzájemné součinnosti či nezávisle na sobě,
ale na druhou stranou jsou perfektním a bezpečně rozpoznatelným odrazem skutečného charakteru člověka.
Prozřít sice bolí, ale na to jsme my, konzervativci lpící na tradičních hodnotách,
asi snad už zvyklí.
Tedy měli bychom být (ono to prý jednou přijde).
I když co jsou vlastně tradiční hodnoty? V dnešní době? Ha? :-)
A pak se mi divte, že do této společnosti nechci přivádět děti.
Abych já jim odmalička vštěpovala můj pohled na svět,
a ony pak byly za zásluhy odměňovány egocentrismem a podrazy?
To ať radši moje geny vymřou a zbytek populace ať si to vyřídí mezi sebou sám.
Přežijí jen ti nejsilnější!
(A karma asi fakt existuje :-)