Ženo moje :D
To jsem ráda, že tě tady KONEČNĚ vidím, páč ti musím říct, co se mi včera stalo :D :D
Úplně mi to všechno pověz :D
Jako fakt úlet :D
Tenhle týden je nějaká spešl konstelace hvězd, asi, protože se mi fakt dobře píše,
od pondělka jsem toho napsala víc než kdy jindy, jde mi to parádně od ruky.
Akorát že jak většinou odpadávám okolo třetí hodiny ranní,
tak tenhle týden je to většinou půl sedmý, šest a tak,
a spát jdu, když už fakt nevidím…
Panebože, já už asi nechci slyšet jak to je dál :D
A v úterý jsem dokonce psala od odpoledne, takže jsem dvě hodiny psala po koních,
pak hodinu a půl spala, abych neměla úplně vygumováno, a pak psala, psala, psala :-)
A v půl páté ráno už jsem měla úplný výmaz, mozku, už to prostě nešlo,
a tak jsem šla chrápat.
A že si nařídím budík na desátou, abych měla aspoň pět hodin v kuse spánku.
No a někdy ráno, nevím kdy, strašně nutkavé čurání, a já jsem pokaždé vytočená,
když musím vylézt z postele, jít čurat, a pak zpátky, páč na záchodě je ZIMA.
A jak jsem ještě byla úplně vymydlená z toho psaní dlouho do noci, byla jsem,
jak kdybych měla takovou tu fakt děsivou nejstrašnější kocovinu.
Jakože kladiva v hlavě, hučení oceánu v obou uších,
oči taky nebyly schopné se otevřít úplně…
Prostě zombie.
Ty vole… :D
A já jdu z WC zpátky do postele a slyším Maňase (Moničin pes) a teď nastal takový ten stav,
kdy půl mozku spí a druhá půle říká "ty vole, ten pes asi zdrhnul, co tady dělá?"
a jako v kómatu se potácím k oknu podívat se do ulice.
No a Maňas tam fakt byl a s ním šly dvě fakt obří nákupní tašky a držela je Monika
a šla po tom chodníku… A bylo to celý fakt divný,
protože ona vůbec nevypadala jako Monika…
Jakože to byla ona, ale po pohledu zase ani nebyla ona…
Panebože, stejně jako tvůj psychouš ti říkám - už to NEHUL! :D :D :D
Vole :D
A já ti stojím u toho okna, úplně vygumováno v hlavě,
a čumím na to, a teď zase ty kladiva a hučení a nechápání a R.E.M…
A furt žádný restart, mozku… Strašný pocit…
A nekecám ti - normálně jsem si v tu chvíli úplně racionálně řekla
"ty vole, a JE TO TADY!"
Ne :D :D :D
Normálně jsem si řekla „milá Kateřino, právě ti ÚPLNĚ přeskočilo…
Tohle jsou už vidiny, plete se ti reál s fikcí už i mimo spánek…
Tak se hezky rozluč s normálním životem,
protože ode dneška budeš žrát spoustu prášků a pár týdnů si pobudeš v Bohnicích,
minimálně než přestaneš vidět divný věci".
A jako fakt jsem s tím byla smířená…
A říkala jsem si ještě "to je ale docela hustý, to jsem vydržela docela dlouho…"
A pak přišla otázka "ale kdo teď bude koním navážet vodu, když ti hráblo?"
Hele, a to mě probralo… A najednou CVAK…
A jak jsem furt civěla z toho okna, tak mi došlo, že to není Monika,
ale asi jenom její bunda, nebo tak něco, a že to je Moničina neteř z Moravy,
kterou znám a která jí asi šla nakoupit...
Protože Monika přece nemůže jít nakoupit, když má zlomenou nohu :D
Ty vole :D :D :D
Jako chápeš to? :D
Jo, chápu, ty už se prosím tě VYSPI :D
A já jsem ti tak strašně byla ráda, že mi nehráblo… Ta ÚLEVA…
Mně se ti tak strašně ulevilo, že se to ani popsat nedá :D
Ty máš tak chronickej nedostatek spánku, že ti z toho haraší :D
Já jsem normálně byla fakt smířená s tím, že mi už definitivně hráblo,
že už to bude fakt vostrý, ne jako doteď :D
Jako bestseller na pultech knihkupectví vidět chci, to jo,
ale ne za cenu toho,
že skončíš v oddělení s lidmi, co tvrdí,
že Napoleon přijel vodovodním kohoutkem :D
Já jsem se akorát rozespale SPLETLA :D
Protože ta holčina jí svým způsobem podobná je,
a jak bydlí na druhém konci republiky, nenapadlo mě,
že to bude ona :-)
To je fuk :-)
Skončíš v blázinci, jestli si okamžitě neodpočineš :D
Ale prd :-)
Ty se máš smát mému včerejšímu rannímu faux-pass a ne mě peskovat :D
To tě teda BUDU peskovat :D
Seš moje žena, ty mě máš podporovat! :D
Však já to s tebou myslím jen dobře :D
A už mám dočtenou jedničku :-)
A? :-)
Super, chci dvojku :-))
Tak to mě ale nesmíš honit spát :D
:D :D :D