mobilní občerstvení v praxi
Postavila jsem sama sebe před závažný problém: nevím, co sem napsat. Veškeré alespoň trošku záživné informace už ve svém on-line deníčku vyplivnul kůň, a na mě visí pouze povinnost doplnit jména těch, kterým jsem pod záštitou našeho pošibaného realizačního týmu nucena poděkovat za obětavou pomoc.
Prvořadě sponzorům, kteří hrstce zúčastněných zajistili slušnou nadílku v podobě věcných darů. Pravdou je, že po skupinových odhláškách z akce se počet soutěžíchtivých notně scvrknul, takže ono to zase kdovíjaké terno nebylo, obdarovat je několika igelitkami nacpanými totožným počtem a obsahem věcí a věciček. Ale jak už jsem jízlivě konstatovala, snad měli soutěžící smysl pro humor a přijali podobu výher s úsměvem na rtu: už kvůli těm šesti hodinám času, jež jsem strávila tříděním toho všechno na hromádky, které se mi neustále pomíchávaly a ve kterých jsem ztrácela zhruba každých deset minut (o neprůchodnosti mého pokoje nemluvě:o)
Další skupinu „Radovánky týmu“ tvořili tzv. dobrovolníci, kteří dorazili s hrdým pocitem „jsem V.I.P. host“, což v praxi neznamenalo víc, než post pomahače, poskoka, posluhovače, donáškové služby a poslíčka. Dobrovolník je typem člověka, který neváhá cestovat 130 km, aby na vlastní náklady zmrznul a kterému odměnou za jeho fyzickou a duševní výpomoc v zákulisí akce bývá zakoupení párku a piva (aby se pořadatelům vrátila alespoň hrstka nákladů, protože jako na potvoru konzumaci piva a párků anuluje sychravé a zamračené počasí).
Sice bez třmenů a s holými koleny, ale za to zdárně do cíle...
Pochváleni budiž rodiče dětí, kteří také přispěli nadílkou do dětské soutěže, čímž mě natvrdo postavili do pozice, kdy mi bude trapné si zažádat o startovné, a pochválena budiž jedna z účastnic akce, která kromě pomoci s likvidací následku orkánu Kyrill poskytla gratis i již zmíněný sud piva, a kterého se dle modelu zákona schválnosti nevypila ani půlka. Hlavně že vloni obsah soudku zařval během poledne, pak už jsme akorát sušili hubu.
Kromě pocitu „hurá, je to za námi“ mám fialový nos. Nestává se mi často, abych během jednoho dne dvakrát pomáhala nakládat koně. Lavina dělala čest svému jménu, když odmítala šplhat rampu do Avie, a jak se jmenoval ten dobrák, se jehož hlavinkou můj nosánek ve tmě udělal „berany, berany duc“, to už si nepamatuji, bo jsem ho ocejchovala již zažitým titulem „kreténe“. Na obranu zmíněného koně prohlašuji, že vinen byl jeho kolega, čirou náhodou Finův bratranec, který došel k názoru, že nastoupit do vleku neumí a že se mu domů nechce. Tahle situace svádí k analýze, zdali na jeho rozhodnutí nemá vliv fakt, že veškeré zimy trávíval tady, právě ve společnosti Fina, Amíka a samozřejmě Montíka… Hahaha…
Proti jeho vůli však naložen a odvezen byl.
A já? Toužím po půldenním spánku. Hezké sny, draace… Spi sladce, ale obligátně krátce.
Daja Swito
Zase zimní čas, ach jo.
Ach jo, ach jo, ach jo.
PODĚKOVÁNÍ jmenovitě:
Vojtěch Halamíček
(speciální megakůůůl THANX)
Rafí Hamoudová
Michal Petlan (FARNAM)
Martina Krajčová (Pegasus Protivec)
Pavel Široký
paní Hanzlíková a paní Horská
Markéta Miháliková
Lukáš Holub
Miloš Dian
Martina Bachmannová a Květa Hanzlíková
No a samozřejmě oba Zajícové z Hostivaře :o)
(dodatečná oprava: Kuře a Zajíc z Hostivaře:o)
(mlask, mlaask, mlaaask)
A na závěr situační záběr
"Kdo si hraje, nezlobí" :o)