Exkurze prázdninové družiny u koníků:
„A teď vám, děti, Anetka ukáže, jak se koníkovi nasazuje uzdečka.“
(o dvě minuty později)
„A takhle to, děti, vypadá, když bílej koník zlobí.“
„Jéééé jeééé!“
„A tohle je jediný koník, který tady nosí botičky..."
„Júúúúúúúúúúú..."
„A děti, klidně se můžete ptát, jestli vás něco zajímá, paní vám to určitě ráda řekne!"
„Jéééééé!"
„A pančelko, pančelko... (...draace je totiž vyloženě pančelka...), kolik stály ty botičky na koníka?"
„Nové stojí šest a půl tisíce."
„Ty vadoooo... Júúúúúú..."
„A pančelko, pančelko, kolik stojí ta síťka na hlavu?"
„Ta stojí kolem tří stovek."
„Cože? Tak MÁLOOO?"
„Děti, neptejte se paní, kolik co stojí, spíš se ptejte na něco kolem koníků."
"Pančelko, pančelko... Kdy ten bílej koník umře?"
(Jsou otázky, na které odpovědi fakt nemám :-) :-) :-)
***
Ty vole, ženo moje…
Bílej ze svého boxu vidí na dvůr a vlastně i směrem k mostu.
Uviděl lajnu těch dětiček a okamžitě věděl, o co jde,
a udělal HOHOHO, ještě když šli po mostě :D
Ale pak byl na ránu boží, sígr.
Je chytrej :D
Paní učitelka se ukázala jako charakter, protože donesli tolik chleba, mrkví a jablek,
že by z toho Gela žrala týden.
A bílej vypadal, že sto devět let nežral,
celou dobu se sápal po těch igelitkách.
Normálně hysterik :D
To budou mít kluci radost, než to všechno spořádají :-)
A bude jim to SPRAVEDLIVĚ rozděleno :D
Já jsem chtěla, aby děti měly kino,
takže Áčka koně před nimi sedlala a čistila a uzdila a tak.
A mrzák bílej zvedl hlavu, jakože až do nebe,
a furt se té uzdečce vyhýbal a furt tou hlavou vystřeloval mezi děti,
jakože hlad a koncentrák a tak.
A tak říkám "děti, takhle to vypadá, když bílej koník zlobí!"
A paní učitelka na to „Vidíte děti? Koník zlobí stejně jako vy! Někdy.“
A pak jsem jako totální dement poslala Anetku, aby bílému názorně vybrala z kopyt.
Akorát že on měl už nazutý boty… :D
:D :D :D