Tak dneska v té zimní péřové bundě bylo horko už i mně...
Tedy odpoledne.
Protože dopoledne, když jsme kovali a měsíc slunce částečně zakryl, jsem radostí a blahem nejásala,
neboť se ochladilo minimálně o pět stupňů.
Zima jak v ruském filmu, a to jsem držela nohy oběma koním, nejen svému.
A zatímco nám nad hlavami pozvolna končil přírodní jev,
spustil městský rozhlas tu příšernou melodii, která vždy oznamuje začátek hlášení.
A kovář povídá: "Obec hlásí? Jo aha, mateřská školka a dětský karneval, to jsou mi věci..."
Já (smrtelně vážným tónem): "Půjdeš?"
Kovář (neméně vážně): "Já bych šel. Jdeš se mnou?"
Já: "Musím se zeptat manžela, jestli můžu."
Kovář: "To jsem zvědavý, jak ti tohle doma projde."
A tak jsem se svého zákonitého muže zeptala, jestli můžu jít na dětský karneval mateřské školky s kovářem.
A něco je asi špatně, protože s tím vůbec problém neměl.
Prý "klidně" :D
Foto: kamarád z FB (děkuji pěkně) a můj mobil (chudák :-)
