Vstávání v pět ráno v sobotu nic moc.
Ale denní rozvrh bylo nutné vyřešit operativně a hlavně rychle, neboť zahájení dostihové sezóny v Karlových Varech započalo v 10 hodin dopoledne.
Ještěže mám skvělého muže, který mi v časných ranních hodinách vypomohl!
Na závodiště jsme dorazili se zpožděním, první dostih již byl odběhnutý. Ale jelikož jsme HRÁČI, uzavřeli jsme první sázku ještě před branami hipodromu, a to dle tradičního modelu: bílý koník proti manželově šestce. A hlášení z věže rozhodčích, že zvítězil kůň číslo čtyři, mě potěšilo, a když jsme pospíchali vstříc paddocku a na dráze krokoval vítěz a byl to bělouš, mé nadšení vygradovalo.
Paráda!
Lépe série karlovarských mítinku nemohla začít.
A tak jsem i ve druhém dostihu vsadila na bílého koníka proti manželově šestce.
A bílý koník přesvědčivě co?
Také vyhrál!
Ve třetím dostihu žádný bílý koník nestartoval, tudíž jsem zvolila sympatickou lysinku, proti manželově šestce, a když sympatická lysinka vítězně proběhla cílem a připsala mi tipovací hattrick, byl můj muž již lehce rozmrzelý…
Ve čtvrtém dostihu se mi dle dostihového programu nejvíc líbil koník, který měl bohužel rezavou barvu, což manžela zachránilo od mého čtvrtého tip-vítězství v řadě (na ryzáka se mi hrát nechtělo). A můj zvolený přiběhl těsně za manželovou šestkou, tak se můj muž dočkal aspoň jednoho vyhraného piva.
Následoval recesní dostih šlechty, kdy zástupci modré krve (cizinci) napochodovali do paddocku, tentokrát nejen ve smokingu a cylindru, ale i v šatičkách a lodičkách, neboť mezi závodníky byly i dámy. Loňská domněnka, že pořadatelé číslo šest skutečně nemají, se tímto potvrdila, protože stejně jako vloni žádné z hrabat šestku neneslo, tudíž můj muž musel vsadit na náhradníka. Šlechtici vyfasovali dřevěné koníky, z nichž pouze tři byli bílí, a jelikož jeden měl žlutou hřívu a druhého si rezervovala tchyně, vsadila jsem na toho posledního, a on – světe div se – vyhrál.
A zatímco já se radovala ze čtvrtého double zásahu (za vítěze se bere dvojnásobek), můj milovaný muž propadal hlubší a hlubší frustraci a beznaději, a i když jsem v dalším dostihu nevyhrála, ale pouze můj zástupce přišel do cíle před šestkou, na radosti mu to nějak nepřidalo :-)
Následoval dostih překážkový, v němž jsem opět vsadila na bílého koníka, který vyhrál. Ze sedmi dostihů tudíž ve třech excelovali šimlovatí, což byl krásný přírodní úkaz, a co se týče dostihu sedmého, šestku nesla naše stará dobrá známá Haiwa, a jelikož naděje umírá poslední, vsadili jsme na ni nejen tradičně „o pivo“, ale i reálně (tchyně chtěla syna potěšit, jakože překvapení). Bohužel překvapení se nekonalo, Haiwa nevyhrála. A přestože jsme se s Naďou v paddocku shodly, že na startce největších herek (dostihy V. kategorie) nejlépe vypadá jednička, vsadila jsem koně jiného, a dobře jsem udělala, protože jednička vyhrála a v případě jejího vsazení by mého manžela pravděpodobně odvezli s porouchaným duševním zdravím.
A že prý muž můj taktiku „šestka proti všem“ po dnešku přehodnotí.
Asi ho chápu :D
Fotky: nejlepší fotografka Marcela Klingorová! :-)
