Nikdy jsem nad emocemi vyhnanců hlouběji nepřemýšlela, tedy až dodnes.
Prostě je nutné klesnout na úplné dno, aby člověk alespoň náznakem pochopil,
jak se cítili ti, kteří byli donuceni opustit domov.
Byli vyhnáni, odstřihnuti od milovaného...
Nezávisle na jejich pocitech...
... aby se jim stýskalo s hořkostí, která ne a ne uvadnout,
navíc s mizivou šancí moci se vrátit.
Moci zabořit nos a zavřít oči:-(
<3