Co ještě předevčírem bylo fikcí, stalo se realitou.
Stala jsem se nedílnou součástí kolektivu,
který do Karlových Varů přijel na filmy, nikoliv jen pařit!
:-)
A hned první kino den byl návykový.
***
A co teď? (Et maintenant on va ou ?), 2011
Režie: Nadine Labaki
Odlehlá libanonská vesnice, v níž vedle sebe sousedsky žijí křesťané i muslimové, akorát že bohužel v době, kdy je náboženská nesnášenlivost ožehavým tématem číslo jedna. Jedna válka je pryč a schyluje se ke druhé...
S trochou nadsázky by se dalo říct, že film je o moderních vesničanech středního východu, kdy muži nemají do čeho píchnout a kdy se ženy snaží situaci z tohoto faktu pramenící kumulovat. Muži vysedávající po hospodách jsou bednou dynamitu, kdy malá jiskřička jakéhokoliv konfliktu může zažehnout politický (náboženský) výbuch. A příležitostí je dost: počínaje stádem koz, které si prostřednictvím tlampačů (protože vesnice je pokroková) zamečí z otevřené mešity, či fatální nehodou s následkem smrti na straně křesťanů.
A jak zabavit bandu chlapů, aby se nervali?
Co třeba nenápadně najmout striptérky?
Film je o ženách: o moudrých ženách, které už nechtějí pohřbívat manžely, syny, bratry, synovce.
A které udělají vše proto, aby náboženská válka nevypukla, přestože zmítá celou zemí.
Navenek vážné téma, ale uchopené satiricky, plné absurdních, avšak vtipných situací, a končící způsobem, který je ještě víc nereálný než samotný film.
I soundtrack je výborný!
Je znát, že film točila žena :-)
***
Kočky v Rize (2014, režie: Jon Bang Carlsen)
Ženy v umyvadle (2015, režie: Iris Zaki)
Kacey Mottet Klein, zrození herce (2015, režie: Ursula Meier)
Všechno dokumentární filmy, z nichž prvně jmenovaný zaujme nejspíš jen milovníky koček (byť politický podtext nebyl nepřehlédnutelný), stejně jako třetí osloví diváky, jimž je blízké herectví. Prostřední film sice nabídl obsahově zajímavé dialogy, ale bohužel ve formě, která natvrdo uspávala.
***
Fúsi (2015)
Režie: Dagur Kári
Zatraceně silný příběh.
Který vás nepustí, který si na nic nehraje.
Život čtyřicátníka, nevzhledného mamánka, který je lapený v sítích vlastního stereotypu:
nežije si špatně, ale něco tomu chybí...
Nebudu prozrazovat, stejně jako nic moc neprozradí trailer, protože je v islandštině:-)
***
Muž, který spadl na Zemi (Man Who Fell to Earth, 1976)
Režie: Nicolas Roeg
Oficiální text distributora praví:
Příběh výjimečnými schopnostmi nadaného mimozemšťana, jenž v lidské podobě zkoumá možnosti, jak lze naši planetu kolonizovat. Má totiž jednu velkou přednost z větší části ji pokrývá voda; na mimozemšťanově domovské planetě se totiž potýkají se zničujícím suchem a vedrem. Kromě toto, že se po celý film nikdy neusměje, není na něm nic podezřelého, dokonce se zamiluje, ale přesto je od počátku kýmsi sledován. Svou misi však nedokončí, po sérii drastických zážitků končí jako zničený alkoholik bez vlastní vůle... Ač tento snímek spadá žánrově mezi sci-fi, výrazně omezuje jakékoli spektakulární prvky a soustřeďuje se na pobyt záhadného cizince na Zemi, na jeho přítomnost mezi lidskou populací. Hrdina rezignovaně říká, že se jednání lidí nediví; ani na jeho planetě by se k cizinci odjinud nechovali jinak, natož lépe (konec citace).
Nejsem si úplně jistá, jestli autor oficiálního textu vůbec film viděl, či kolikrát ho musel vidět, aby děj pochopil správně (anebo aby ho vůbec pochopil). Z hlediska nápaditosti nelze tomuto dílu nic vytknout, protože lepšího mimozemšťana než Davida Bowie si tvůrci nemohli přát, tahle role mu sedla jako příslovečná prdel na hrnec.
Ale jinak vlastně nevím, co víc k tomu napsat. Během projekce půlka diváků odešla: ačkoliv rodiny s dětmi chápu, protože v sexuálních scénách toho ukazovali zbytečně moc. Jestli odešel i Tomáš Matonoha sedící opodál, jsem nepostřehla, ale bezpečně vím, že ve filmu jsem se já "ztratila" minimálně desetkrát. Každou čtvrthodinu bylo nutné ujasnit si, jestli to myslel autor tak anebo onak, jestli všechno to, co jste si do té mysleli, že je takhle, ve skutečnosti není úplně jinak, a jestli jste třeba nevědomky na deset minut neusnuli, protože všechno, co do té doby platilo, se ukázalo jako naprosto neplatné.
Vlastně po celou dobu projekce jste byli vedle jak ta jedle, a jestli jste doufali, že konec vše rozštípne, tak ani omylem, protože na konci jste byli ještě víc mimo než předtím.
Takže jestli byl někdo v sále opravdový mimozemšťan, byla jsem jím já.
Naprosto cizí vesmír :D