Povídej, přeháněj :-)
No, čím začít... Asi dopravou:-)
Nastíkovi se ráno vyskytl organizační problém a přijel s vlekem až v 9:05,
což bylo ani ne deset minut před prohlídkou parkuru pro první skupinu :-)
Ty vole :D
Závody 34km daleko...
A protože Nastík neměl vykydané auto (on v autě vlastně bydlí),
tak jsme deset minut přenášeli věci z auta do stáje a ze stáje do auta.
Ale jako z hlediska organizace to byla docela švanda,
jakože no stress… :-)
Tak jste se nahlásili na konec startovní listiny? :-)
Ano, volala jsem tam, ať dají Anetku na konec,
ale co čert nechtěl, pár lidí nepřijelo a místo tří skupin to bylo rozdělené na dvě,
co se týče opracování v parkuru.
A co hlavně: největší borec ve vesmíru usoudil, že nikam nejede.
Hnědej sice vlezl do vleku, ale uslyšel ze stáje řvát bílou finskou buzničku,
takže to přehodnotil a vystoupil,
a tak jsem mu na té rampě řekla z očí do oka:
„Nebudu ti muset zapínat udidlo, takový looser snad nejsi, že ne?"
Jo on jel Amík :-)
Já myslela, že Fin.
Vzala jsem Amíka, protože kdyby jel Fin,
tak na ty závody přijedeme až v půlce druhé soutěže :-)
Jasný :-)
Borec pak neřekl ani popel a nastoupil i bez udidla,
načež se ze stáje znovu ozvalo "neopouštěj mě!“, a načež on provedl přesně tu akci,
kterou udělal předloni Monice: vyletěl z vleku jako neřízená střela,
na rampě se otočil po pleci a odskočil směr pastvina.
Na druhém konci jeho vodítka jsem statečně vlála já, s myšlenkou,
že jestli borec zdrhne opravdu až nahoru na pastvinu,
teď když nemáme času ani vteřinu nazbyt, tak že ho tam regulérně utluču a pohřbím,
ale dobrý až nahoru neběžel.
Tak jsme se vrátili, a když znova už-už nastoupil a poté vystoupil poté,
co se zase ze stáje ozvalo "nenechávej mě tady!“,
křikla jsem na bílého, že ještě slovo a pojede on, že už ho mám fakt plné zuby.
A dobrý, borec pak do vleku zalezl a hodný kluk.
:D :D :D
Naštěstí státovka byla průjezdná a Nastíkův Ifor má nejvyšší povolenou rychlost 140,
takže jsem mu řekla, že nemusíte jet 60, a docela to svištělo,
do KV jsme přijeli rozhodně rychleji než já bílou krávou :D
:D :D :D
Frosta jsem poslala do Role napřed, aby nám zjistil kurz a hlavně rozeskakování,
a když mi volal, vypukla panika, že vůbec nikde na žádné startce nejsme,
než se ukázalo, že i on hledal Fina. A mně se v tom stresu povedlo špatně zatočit,
a tak v době, kdy Anetčina skupina začínala opracovávat v parkuru,
jsme se my snažili otočit - někde v uličkách mezi rodinnými domy asi 50m od té silnice,
která tam vede.
:D :D :D
Prostě jak jsem stará, tak jsem blbá.
Ztratili jsme deset minut,
ale Frost je naprosto geniální manžel a ten parkur do telefonu fakt výtečně vysvětlil :-)
V Roli jsme zastavili před kolbištěm, vystrčili z vleku Amíka, Nastík ho utíkal přihlásit,
na Amíka jsme hodili uzdečku, sedlo, kamaše, a to už startovala první holčina,
takže Péťu jsem poslala s Amíkem krokovat a Anetku jsem smykem táhla k parkuru,
aby se podívala, kde je start, kde je cíl, a rozeskáčko měla naučené z auta.
Pak Anetka stihla přesně jedno kolečko klusu, jedno cvalu,
skočila si na oprácku kolmák, oxer a honem do parkuru.
Prostě totální ultra stres pro někoho, kdo je podruhé v životě na závodech :D
Hustý :D
Doufám, že to vyhrál :-)
To ne, tam je velká konkurence :D
Ale jela fakt dobře.
Akorát to rozeskakování nezvládla, protože ono bylo v opačném rohu tam úplně vzadu,
a z dálky jsem neodhadla dráhu, a tam se lámal chleba.
Anetka sice kurz nespletla, ale ten obrat o 360 stupňů nedala,
vyjela trošku víc a ztratila čas.
A ještě jí vypadl třmen a půlku rozeskakování skákala bez něho :-)
:-)
Před druhým parkurem jsem už Anetce ukázala, jak vyjet obrat, aby měla šanci na mašli,
i jsem jí to tam názorně vyšlapala v písku (stopu), jakože od stojanu startu hop šikmo,
šup doleva, před zeleným narovnat, nakopnout a hurá do cíle.
Ale on se jí hnědej trošku rozutíkal, a jak už to mělo 80cm, ona se bála to takhle střihnout,
tak mi pět vteřin před startem řekla, že to takhle jet radši nechce :D
:D
Tak jsem jí řekla, že v pořádku, že to jsou teprve druhé závody,
a že jestli se bojí, tak ať to jede po svém :-)
:-)
Akorát že jsme v tom fofru úplně vypustily honem vymyslet plán B,
takže ona chudák skočila tu jedničku, v rozeskakování, doleva to tedy nestřihla,
a teď najednou zjistila, že vlastně neví, kudy dál.
A já stála naproti a volám "doleva a na čtyřku!", a dobrý,
Anetka číst umí, takže otočila a dokončila se ctí.
A člověče, neměla ani nejhorší čas, protože jak to potom nakopla, z hlediska tempa,
tak zbytek toho rozeskakování byla rychlost světla a sklidila mega potlesk :-)
:-)
Tak ti z toho mám takovou radost :-)
To je super, ženo moje :-)
Moc gratuluj! :-)
Jsem ráda, ani nevíš jak :D
Ale vím :D
Foto: Marcela Klingorová, Miroslav Kosmák & Nastík
