/... Když se letopočet naprosto trefí :D/
Do Berlína jsem nejela vyloženě vzpomínat,
ani jsem netrpěla nutkáním muset navštívit místa spojená s návštěvou před 18ti lety.
Ale co si budeme povídat,
ve vzduchu to stejně tak nějak viselo samovolně.
A Michael v jednom okně fakticky byl... :-)
Berlín,
coby součást HIStory tour,
mám vypíchnutý především proto, že jsem tam vyrazila více méně jen kvůli atmosféře.
Prostě být tam, s ostatními fanoušky, protože po Vídni a Mnichově se MJ přesunul na místa,
kam dojezd nemajetného studenta z finančních důvodů nehrozil,
stejně jako jsem kvůli penězům nepočítala s návštěvou berlínského koncertu.
A že si to poslechnu venku, před branami Olympijského stadionu, zadarmo.
Jenomže člověk míní, život mění.
Podařilo se mi koupit lístek za pouhých 20DM deset minut před začátkem koncertu,
a protože pásky na ruku jsem měla z minulých koncertů,
ocitla jsem se hezky u pódia bez celodenního čekání.
Takže nejlepší koncert mého života.
(Lepší než Liepzig a to se klidně budu do krve hádat! :-)
Píše se rok 2015 a s mužem jsme usoudili,
že by stálo za pokus projet Berlín křížem krážem, hezky všemi možnostmi MHD.
A s přestupem na nádraží ZOO Garten, kde jsem před osmnácti lety nocovala pod eskalátorem
(jeden z mých top zážitků, neboť souvislost s knihou "My děti ze stanice ZOO" mi tehdy fakt nedošla);
ale i když jsme nádražní komplex prošli poměrně důkladně, povědomého mi nebylo vůbec nic.
Vlastně kdybyste mě tam vysadili, vůbec netuším, kde jsem.
A že tedy pojedeme dál, akorát najít správné nástupiště vlaku se nám nedařilo,
navedlo nás to na opačný směr - potřebovali jsme stát na druhé straně kolejí.
A konečně déja vu!
Protože přesně tenhle postup jsme řešili před osmnácti lety,
kdy Denisa zvýšila hlas, že my ale musíme na druhou stranu, protože tohle jede na stadion,
nikoliv na vlakáč, a že sakra jdeme blbě!
A když už to tedy jelo směrem na stadion, tak jsme jeli s Frostem na stadion.
(Kde jsem to mimochodem nepoznávala naprosto stejně jako na stanici ZOO Garten:-)))
Hitlerův Olympijský stadion jsme našli snadno,
(překvapivě mi nebyl povědomý vůbec ničím),
a nakonec jsme si největší zážitek odnesli z placu před ním.
Obří parkoviště, o kterém jsem prohlásila "tohle tady tehdy nebylo"
(samozřejmě to tam bylo už před válkou:-)
okupovala zhruba desítka adeptů usilujících o řidičský průkaz,
takže na okrajích trénovali parkování s autobusem, couvání s náklaďákem, slalom mezi kužely s motorkou a rozjíždění s osobákem...
Bylo naprosto kouzelné sledovat, jak budoucí řidiči musí řešit hustotu a ošemetnost "provozu" v místě,
kde řídí vlastně jen samí budoucí řidiči...:-)))
Jen škoda, že muzeum MHD sídlící přímo v prostorách stanice již bylo zavřené.
A poslední foto, související s MJ a jeho berlínským pobytem v roce 1997.
Během dopolední turistiky po městě jsem samozřejmě monitorovala okolí,
že se třeba kýžený hotel odněkud vynoří a že se mi třeba něco vybaví,
a že budu moci zahlásit "ty vole, to je asi ono."
Ani omylem.
Růžek té budovy jsem objevila až doma u počítače, při prohlížení fotek :D
