aneb nikdy neříkejte dítěti „bacha… už leze“.
Šneček by to totiž pak nemusel ustát, když s ním děcko švihne o zem a propadne hysterickému záchvatu, protože „leze = nebezpečí úrazu“. Asi šneko-fobie:o)
Nicméně následující biologická přednáška na téma „když budeš potichu, tak on vystrčí čtyři oči“ pozvedla hlemýždí populaci o stupínek výše, tedy z kategorie „fuj“ do „jůva“. Pravdou je, že dětský prstíček zabodávající se do plžovy hlavy, pozorování spojené s netrpělivostí značně protahoval, ale pořád lepší než řev, který by ocenil maximálně strejda Herodes.
Věčná škoda, že foťák neumí věcně zachytit situaci „obuj si ty boty“, kdy dítě střídá výrazy „neslyším Tě“ s „ignoruji Tě“ a poté „Tebe prostě neposlechnu, i kdyby ses rozkrájela“, vzápětí vystřídané s „já ty boty NECHCI!“ V praxi velmi připomínající jednání mého koně: ano, správně – botičky žerou holčičkám nožičky, akorát že kůň v dané situaci netrpí nutkáním o incidentu informovat celé sídliště a bývá v nutnosti znásilnit jej podstatně tišší. Ale zase dítě snáze přeperete, to je fakt.
draace
Dilematem „lepší je kůň nebo dítě?“ opravdu netrpím.
Kůň se totiž na rozdíl od dítěte dá prodat:o)