Víš jak: říkáš si "pojedeme do Váňova,
takže by bylo od věci si natrénovat vyskočení na koně".
Oni jak jsou lehcí, tak prostě vyskakují za pochodu,
tam se po třmenu nenalézá, ta šlupkovitá sedla by se překotila.
A samozřejmě si to doma ani jednou nezkusíš…
:D :D :D
Naštěstí tam mají nový a vysoký špalek,
takže stačí koně přistavit a přehodit nohu :D
:D
Pak zjistíš, že ti nejde dotáhnout sedlo,
protože ta přezka podbřišníku je nějaká nemocná…
A to už se jde ven ze dvora.
Naštěstí ten kůň byl fakt zlatej, já bych si ho z fleku vzala domů :-)
Takže jsem to nějak uklohnila, to sedlo.
Vůbec jsem nedržela otěže, nic… A už se klusalo… A najednou se cválalo.
Hned na první louce, hned jak se slezlo ze silnice.
Tak si říkám "ty bláho, to ještě bude drsný…"
Ale prostě božský koník, jen houpal, nic v ruce.
Taková pohoda! Žádný Fin, který se ti opírá do ruky a ještě vytrhává…
Žádná panika. A hlavně byl tak strašně příjemný, pohybem…
Takže jsem z toho byla regulérně out :D
Prostě jsem nechápala.
To je mazec :-)
Vtipné bylo to focení na tom "stole", protože když jsme na to vylezli, kvůli fotce,
tak jeden ten koník vzadu to viděl a myslel,
že se jde konečně něco dělat a začal poskakovat a hurá, hurá, hurá, něco se děje.
:D
A tady by člověk čekal,
že se celý ten lot plus minus deset koní nažhaví a začne dělat bordel.
A ani prd. Jen ten jeden hopkal, ostatní neřešili.
Být tam Amík s Finem, tak už mám klinickou smrt :D
Být to Zrzek, tak jsem mrtvá :D
:D :D :D
A možná se mnou by se na onen svět odebralo pár koní,
které by v rauši sestřelil :D
Bože :D
