No, den za všechny prachy, ženo moje :D
Slíbila jsem holčičkám, že půjdeme na otužilce, s koňmi.
To je místní tradice: lidi se seberou a jdou tři kilometry k loděnici, vypít svařák a podívat se,
jak blázni naskáčou v plavkách do řeky a plavou.
Holčičky se těšily, slíbila jsem jim sváteční cajky na koně, aby tu promenádu měly hezkou,
takže zapletly koním hřívy, no zabednily se ve stáji už dopoledne
a hrály si s tím minimálně tři hodiny :D
To je krásný, ženo moje :-)
No, krásný to zpočátku nebylo…
Přinesla jsem jim věci na koně, a že letím nahoru připravit vše na večer.
Ale zrovna měli strašně bobků, nestíhala jsem.
Seno, voda a letím tryskem dolů, už byla jedna
a nejpozději v jednu jsme měli vyjít, protože Frost na nás čekal na křižovatce.
A před vrátky byl Many, tak ho pohladím,
že je hodnej pejsek, a jdu ke stáji.
A Moničin muž mě uviděl a zahlásil "A je to tady!" a Monika na to s obavou "Co? Pes?"
(asi strach, že rotvajlerka zakousne Manyho) a on odpověděl "Kdepak, něco horšího."
Takže atmosféra fakt parádní.
![*]()
Tak jsem pozdravila, a že honem, honem, že čas letí, a utíkala jsem se ještě vedle vyčurat,
a samozřejmě další zdržení, protože Fin neměl kamaše...
A tak jsem ještě telefonovala Frostovi, že bude pět minut skluz,
i když už tam dávno čekal deset minut.
No to si děláš kozy…:-(
Nedělám :-(
Jako ona měla přijít, ale ráno.
Dopoledne mi napsala zprávu „jdeme za Amíkem“, tak jsem to brala tak,
že tam jdou hned, ne až po obědě.
Jako mně to nevadí, že přišli,
ale kdybys viděla ty moje děti, které tohle chápat nemůžou…
To je síla, ženo moje :-(
A spěcháme za Frostem a Anetka mi říká:
"No ony přišly do stáje a že dají koníkům něco dobrýho a hned jim začaly rozepínat nánosníky…"
No co jsem jim na to měla říct?
Příští rok bych jim řekla „žádná návštěva“, ženo moje.
Když se neumí ovládat aspoň před těmi dětmi.
Nechci být jako ona…
Ale úplně mě to rozbilo, na cucky.
Bylo mi na strašně, nejradši bych šla domů,
ale dětem jsem tu vycházku odřeknout nemohla.
:-( To je jasný…
Holčičky to samozřejmě hned převyprávěly Frostovi a ten se snažil rozveselit,
ale bylo to takové na prd,
protože on se na ty první vánoce v ruině těšil a prožíval to dost emotivně.
Takže mi bylo stydno, že je frustrovanej jen kvůli tomu,
že jsem frustrovaná já, a vypadalo to na pěkně hnusný Vánoce.
No ale… To nevymyslíš, ženo moje.
Přijdeme k loděnici, ale ještě bylo brzo, na otužilce,
a že mezitím zaklušeme s koníky na louce vedle.
A zády mi zastavilo auto a vylezla kompletní rodina Váňů.
A teď si představ ty moje malý holky,
jak na těch vyšňořených herkách klušou a blíží se k nám a já na ně zavolám:
"Tak ještě jedno kolo, zase klusem, a opatrně!"
a do toho mi šéfka hlasitě zahaleká "Tak klusejte, holky, ať se na vás může pan Váňa podívat!"
A pak si ho teprve všimly, že to je fakt von, a to byl pohled pro bohy.
Tohle si budu do smrti přehrávat :D
:D :D :D
A starej výbornej, nechal si zaklusat ještě jedno kolo,
a vtipkoval, že holky jsou fakt šikovný a že si je hned berou.
A já že ani omylem, že tyhle jim fakt nedám…
To je krasný :-)
A když klusaly v dálce, tak mi starej řek,
že ta na hnědém se mu fakt líbí, že ta hodně dobře sedí,
že je hodně šikovná.
A já se tak strašně bála, že bílej hodí hrbem a tu Terezu sejme,
protože ta jezdí sotva rok a už z něho párkrát letěla, hubou napřed.
Ale prý hodil jen malýho kozla, takže Terezka zůstala v sedle :-)
:D
A starej se mě pak vyptával, co to mají koně na těch uších.
A já nejdřív nechápala, a pak říkám "jo, tohle - to jsou parkurové čabraky,
děti si koně dneska nazdobily, když jsou ty Vánoce“.
A on tak pokýval hlavou a prý že to je krásný.
:-)
A tohle mi tak zvedlo náladu, v porovnání s tím, jak jsem předtím byla zralá na provaz…
Akorát chápeš, že mě absolutně nenapadlo těm dětem udělat fotku, s Váňou?
A víš, že docela jo? :D
